OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Niekedy je veľmi zaujímavé sledovať, kam medzičasom dospeli jednotliví reprezentanti škandinávskej extrémnej muziky. Medzi black metalovými koreňmi a Garmovým najnovším počinom už nájdeme len jeden spoločný znak - jednoduchosť. Nové Ep "A Quick Fix Of Melancholy" reprezentuje momentálne žánrové rozpoloženie ULVER/Garma presnejšie než dva predchádzajúce soundtracky "Lycantropen Themes" a posledne "Svidd Neger". Garm v dvoch veciach konečne spieva a hneď tak, že už v úvodnej ťaživej "Little Blue Bird" vám budú naskakovať zimomriavky! Kompozície sú komornejšie, zámerne monotónne, typicky komplexné a navyše poriadne smutné. "A Quick Fix Of Melancholy" zachytáva Garma na pomedzí ambientu a súčasnej vážnej hudby neraz siahajúcej po elektronike. Ide doslova o mini cd, pretože okrem krátkej stopáže(4 skladby) ide aj po textovej a kompozičnej stránke o minimalistický, avšak nadmieru účinný prístup. Všetky kompozície pozostávajú z rytmických úderov sláčikov a kláves, ktorými sa v podmaze ťahajú rôzne zvuky. Za zmienku stojí aj parádny(prevzatý) text "Vowels" vyšperkovaný slovnými hračkami a výstižnou pointou("...wolves evolve."). Natíska sa porovnanie s textom skladby "Radical Cut" z repertoáru občasného avantgardného all-star kultu ARCTURUS, ktorého významnou súčasťou Garm bol. Garm nie je na poli contemporary music a podobne žiadnym Kolumbom, otvára však dvere hneď do niekoľkých odlišných hudobných svetov. Poďme s ním, určite to bude zaujímavejšie ako počúvať predvídateľné albumy mentálne zaostalých jedincov typu MARDUK a DARK FUNERAL neschopných akéhokoľvek vývoja.
Kompozície sú komornejšie, zámerne monotónne, typicky komplexné a navyše poriadne smutné. "A Quick Fix Of Melancholy" zachytáva Garma na pomedzí ambientu a súčasnej vážnej hudby neraz siahajúcej po elektronike. Garm nie je na poli contemporary music a podobne žiadnym Kolumbom, otvára však dvere hneď do niekoľkých odlišných hudobných svetov. Poďme s ním...
9 / 10
1. Little Blue Bird
2. Doom Sticks
3. Vowels
4. Eittlane
The Assassination Of Julius Caesar (2017)
ATGCLVLSSCAP (2016)
Terrestrials (2014)
Messe I.X-VI.X (2013)
Childhood's End (2012)
Roadburn (EP) (2012)
The Norwegian National Opera (DVD) (2011)
Wars Of The Roses (2011)
Shadows of the Sun (2007)
Blood Inside (2005)
Svidd Neger (2003)
A Quick Fix of Melancholy (EP) (2003)
1993-2003: 1st Decade in the Machines (kompilace) (2003)
Lyckantropen Themes (2002)
Teachings in Silence (kompilace) (2002)
Silencing the Singing (EP) (2001)
Silence Teaches You How to Sing (EP) (2001)
Perdition City (2000)
Metamorphosis (EP) (1999)
Themes from William Blake's The Marriage of Heaven and Hell (1998)
Nattens Madrigal - Aatte Hymne til Ulven i Manden (1997)
Kveldssanger (1996)
Bergtatt - Et Eeventyr i 5 Capitler (1995)
Tady si asi někdo myslí, že je Syd Barret, DJ Bobo a Mike Oldfield v jedné osobě. Leč ani v jedom případě to není tak docela pravda. Na Syda je Garm ještě stále moc příčetný, na Boba málo technizovaný a na Mikea...darmo mluvit. Přesto je Quick Fix of Melancholy asi nejsmyslplnějším a nejposlouchatelnějším EP, které z Ulver zatím vylezlo. Výplody Garmovy fantasie tu opět začínají trochu nabývat hudebních kontur a sem tam se ozve i zajímavý vokál. Pozoruhodné jsou i občasné experimenty s klasickými nástroji (nebo kýho čerta to tam vlastně hraje). To vše ho v mých očích zahraňuje od jednoznačného podprůměru. Atmosféra obsažená na "Perdition City" opět nedostižena. Nezbývá než čekat na "ostrou" studiovku.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.