V roce 1999 vydali debut „Dejte plamenům co hoří“. Málokdo věděl, že tou dobou už za sebou měli demosnímek „Stín před tím“ (1996) a že českou scénu svědomitě brázdí od počátku devadesátých let, aniž by nějak výrazněji uhnuli od kurzu vytýčeného na počátku celého toho velkého trmácení. Cílem byla snaha osobitě zpracovat tradiční těžký kov a jak jste jistě správně pochopili, následující řeč bude o severočeských KRLEŠ.

Skupina ve svém středu hýčká zpěvačku Simonu Křtěnovou a velká výhoda z toho plynoucí je nasnadě. Přece jenom většinu metalových fanoušků tvoří mužské pokolení a pro ně má samozřejmě sledování (divo)žen(k)y za mikrofonem mnohem větší kouzlo. Simona navíc zpívat skutečně umí (pomineme-li mírnou manýru „americké“ výslovnosti češtiny). Ve srovnání s demáčem trochu ubrala na expresivitě projevu, což výslednému výrazu jen a jen prospívá, žádnou pokojovou květinku však nečekejte. Ostré hrany stále škrábou!

Zlepšení oproti předchozím nahrávkách je ale cítit ve všech směrech. Tak třeba texty. Ubylo rádoby „humoru“ ve prospěch „vážnějších“, i když typicky metalových, témat. Podíváme se tak například do již názvem celé desky avizovaného příběhu (Stephen King, správně) nebo třeba na pálení slovanských bohů. Jak říkám, klasika. Hudba pak balancuje na pomezí heavy metalu s občasnými úkroky k rychlejším „sypačkám“. Kromě zpěvu vyčuhují především kytarové eskapády „lotyšského blesku“ Jiřího Karpjuka - to je střelec beze vší pochybnosti a skupina jeho příchodem získala nejen skvělého kytaristu, ale taktéž schopného skladatele. Pochopitelně, tradiční deska má i tradiční řazení, takže se dočkáme i povinné (a vkusné) balady „Carrie“ (zase King, milánkové moji, opět trefa) a nástupcem ujetého  „Kráv´n´rollu“ z prvotiny je bezesporu podobným syndromem postižený „Ostrov dokladů“. Skupina zbytečně neplácá milion nástrojů přes sebe (jak to bohužel má ve zvyku spousta našich rádoby symfonických kapel - radši nebudu jmenovat) a přestože černobílé klapky sem tam použije, je to vždy s rozmyslem a funkčně (např. finále „Kletby“ nebo mrazivá závěrečná věc „TO - kruh se uzavírá“, což je jasný vítěz pomyslné soutěže o nejlepší píseň alba!).

Skončeme tedy konstatováním, že v čistokrevném heavy metalovém ranku u nás těžko najdeme lepší a vyhranější kapelu, spokojeně pokývejme hlavinkou a plni optimismu, že to s tou naší scénou ještě není tak špatné, vyrazme na nějakou tu živou produkci KRLEŠ. Příležitostí je nespočet.