PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bůh nás všechny nenávidí. Tomu říkám název! Ach ta blasfemie všemocná, vše přežívající! Její eminentní profesoři jsou zpátky na zpráchnivělých kolbištích, které znamenají trash... Věřili byste, že už je to téměř 20 let, co se tahle sebranka vydala na svou brutální pouť světem? A věřili byste, že i po 20 letech dovedou Slayer přijít s něčím novým a přitom sebe samotné nezapřít?
Nuže, malověrní, čas kostižerný jim jenom krásy dal! Zatraceně peprné krásy... Nová fošna s úchvatným nomenem omenem God Hates Us All nepředstavuje bandu starých kozlů, kteří si hrají na modernu, představuje údernou modernu, kterou tvoří staří kozlové. Nechybí vlastně nic, co dělá Slayer totálním kultem - cirkulární riffování sekernických majstrů Hannemana / Kinga, jejich nepostradatelné psychoticky hysterické sólové výtrysky, brutální řev i jekot Toma Arayi a v neposlední řadě tuhá kanonáda bukanýra Paul Bostapha. Pokud jsem na tohoto pohrobka Lombardova někdy snášel námitky, že už to holt nejni vono, polykám je i s jazykem. To, co tenhle pekelník se svými kotly i kovy předvádí za rány morové, dává právem vzpomenout i zapomenout na kubánského virtuóza Davea Lombarda.
K dobře známým zbraním přidávají ovšem Slayer pořádnou dávku novot a invence - tak například práce kytarového tandemu sice příjemně a decentně zavání krvovládou , či sezónou v propasti, jenže dosti často se vydá na špacír do zahrádky toho, co se dnes nazývá neo metalem. A tam dělá z voňavých a pečlivě pěstěných komerčních květinek (kterým dnes u nohou leží celá Amerika) vegetariánskou sekanou. Když vedle sebe postavíte například New Faith a jakýkoli hitparádový karbunkl, kterému se dnes říká metal, je to jako postavit vedle sebe rozparáděný kombajn a platonického hadráka. Ačkoli jsou možná hudební postupy Slayer blízké těmhle novotám, jejich provedení, nukleární zvuk a precizní instrumentální řezničina hovoří jasnou řečí. Není brutalita jako brutalita.
To, že Slayer nechtějí ustrnout je patrné zejména na výkonu Toma Arayi. Ten sice spouští svoje klasicky štěkavé frázování, ale zejména ve valivějších kouscích se svým “zpěvem” pracuje. Mění výšky, sílu, barvu, zkouší i přechod do rapově důrazného deklamování a v neposlední řadě v nejexperimentálnějším záseku Bloodline předvádí cosi velmi blízké skutečnému zpěvu. A jde to k duhu jak jemu, tak celé kapele.
Vyvedená prácička, jen co je pravda. Pokud jsem měl pocit, že nejpozději od Divine Intervention přestávám Slayer rozumět, pak God Hates Us All mluví naprosto jasnou a srozumitelnou řečí. Trashoví titáni nepřešlapují zbytečně na místě - drží si ksicht, ale ne přespříliš křečovitě. Jejich funebrální marše mají hlavu, patu a kurevský tah!
Skvělé album... Po delší době konečně nacházím pro novou tvár SLAYER pochopení. God Hates Us All má kdesi po povrchem mnoho atributů thrashové minulosti, ale nezapomíná ani na současnot... a je zkrátka výtečné!
9 / 10
Kerry King
- kytara
Jeff Hanneman
- kytara
Tom Araya
- řev, basa
Paul Bostaph
- bicí
1. Darkness of Christ
2. Disciple
3. God Sent Death
4. New Faith
5. Cast Down
6. Exile
7. Seven Faces
8. Blood Line
9. Deviance
10. War Zone
11. Here Comes The Pain
12. Payback
Repentless (2015)
World Painted Blood (2009)
Christ Illusion (2006)
Still Reigning (DVD) (2004)
Soundtrack To The Apocalypse (2003)
War At The Warfield (DVD) (2003)
God Hates Us All (2001)
Diabolus In Musica (1998)
Undisputed Attitude (1996)
Divine Intervention (1994)
Decade of Aggression(Live) (1991)
Season In The Abyss (1990)
South Of Heaven (1988)
Reign In Blood (1986)
Hell Awaits (1985)
Live Undead (Live) (1985)
Haunting The Chapel (EP) (1984)
Show No Mercy (1983)
Vydáno: 2001
Vydavatel: American Recordings
Stopáž: 42:53
Produkce: Matt Hyde, Rick Rubin (executive producer)
Studio: Warehouse Studios, Vancouver (CAN)
„God Hates Us All“ ztělesňuje SLAYER v roce 2002. Nelze k tomu dodat nic výstižnějšího, protože nic výstižnějšího neexistuje (a to prosím předesílám, že se nepočítám mezi skalní a bezvýhradné obdivovatele zabijáků). Se sobě vlastní thrashovou agresí kapela zmuchlala všechny výčitky a otazníky, které se kolem ní vyrojily po albech „Divine Intervention“ a „Diabolus In Musica“, nepřítomně je sežvýkala, říhla si a s tradičním časovým odstupem natočila nové album. Nové album SLAYER. A to je všechno.
Veľmi silný album z dielne mojej najobľúbnejšej metalovej kapely! Kým v prípade "Seasons In The Abyss" sa dá hovoriť o vrchole tvorby kalifornských Vrahúňov v prvej dekáde svojej existencie, o "God Hates Us All" platí to isté v kontexte druhej desaťročnice. Nezameniteľné postupy, ktoré už roky patria k poznávacím znameniam kapely, sú na tejto doske obohatené o zvuk (či už gitár alebo Arayovho spevu), ktorý jednoducho a jasne zabíja. Thrashové jadro praská pod tlakom HC a punku, páni zo SLAYER sú aj so štyridsiatkou na krku kurevsky tvrdí a nekompromisní.
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.