THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Maďaři SZEG vesele vyhrávají klasickou směsku thrashe a nu-metalu v jeho maximálně pubescentní podobě a letos se rozhodli prorazit s albem "Nail in your head". Takže se mrkneme na to, zda se jim podaří zarazit hřebík do hlavy aspoň někomu. Rád bych řekl, že už booklet vypadá slibně, ale to je bohužel pouhý klam. Stručná, docela povedená grafika a fotky kapely hozené do zelenkavého "matrixovského" odstínu jsou sice pěkné, ale z těch fotek na nás civí skutečně hrůzyplná individua. Asi stopadesátikilový tlouštík s odbarvenými bodlinkami na hlavě, který je slušivě oděn v hokejovém dresu, a bubeník, z kterého by za jiných okolností mohl být ukázkový führer (klasický vychrtlý profil), to jsou jen dva příklady zjevů pětičlenné kapely, která na promo fotkách vystavuje na odiv ty nejdrsnější možné pózy. Ale co, hudba je podstatně důležitější, ne?
Věcí, která mě na sestavě skutečně překvapila, je fakt, že pětičlenná sestava má tři vokalisty. Na tom by samo o sobě nebylo nic divného, vždyť spousta muzikantů obsluhuje zároveň doprovodné vokály, ale u SZEG je to přeci jen trochu jinak. Dva z těch tří zpěváků totiž nehrají na žádný nástroj. Nic proti gustu, ale já považuji za zbytečné angažovat více vokalistů se snadno zaměnitelným projevem (liší se pouze výškou hlasu, kterou určuje pravděpodobně jejich tělesná konstituce). Navíc musí na pódiu vypadat docela vtipně. Nějak si neumím představit, co dělá zpěvák číslo jedna, když na něm není zrovna řada. Patrně rozhazuje rukama. Ale abych jen nekritizoval, SZEG disponují slušně dynamickou rytmikou a právě pan bubeník se zdá být vynalézavý. Některé takty jsou ověnčeny různými rytmickými kudrlinkami, ale není jich zase tolik, aby nás to srazilo do kolen. Pokud jde o strunné nástroje, basa má zajímavý zvuk, ale prospěla by jí občasná sólíčka. Za to kytara je až dráždivě obyčejná a nezapamatovatelná - lepších riffů jsem zaregistroval na ploše celého alba jen pár. A co s legií zpěváků? No, jeden jako druhý, abych pravdu řekl. Hlasový projev bych přirovnal k Petrovi Hrdličkovi ze ŠKWOR, to vám stačí. Žádná větší práce s hlasem plus zabarvení, které mi je krajně nesympatické (to je ale jen můj názor).
Pokud jde o texty, tak to je skutečně něco šíleného. V bookletu jsou místo nich samotných otištěny jejich intepretace - prostě je tam do pár řádků shrnuto, co chtěl básník daným lyrickým skvostem vyjádřit. Měl jsem tedy před sebou krásnou ukázku post-pubescentního komplexu. Namátkou třeba "Devil´s Needle": "Máte tetování? Buďte na něj hrdí! Kašlete na kritiku, protože ti, co to kritizují by měli tetování také, jen kdyby měli odvahu." Také se po vstřebání toho poselství cítíte jako znovuzrození? A pozor, tento "skvost" není zdaleka ojedinělý.
Tak jak to vypadá celkově? Nemastně neslaně a navíc ještě syrově. Nejsem si jistý, ale myslím, že ani tuna šlehačky by výslednému produktu moc nepomohla. Jde o klasický THC (rozuměj "thrash hard core"), zvládnutý na slušně dynamické úrovni, ale zoufale se nedostává nápadů a navíc jde podle mne vysloveně o kýč. Když se zahledím na texty, tak už přemýšlím jen o tom, zda má cenu pánům muzikantům popřát splnění jejich mokrých snů.
Tak jak to vypadá celkově? Nemastně neslaně a navíc ještě syrově. Nejsem si jistý, ale myslím, že ani tuna šlehačky by výslednému produktu moc nepomohla. Jde o klasický THC (rozuměj "thrash hard core"), zvládnutý na slušně dynamické úrovni, ale zoufale se nedostává nápadů a navíc jde podle mne vysloveně o kýč. Když se zahledím na texty, tak už přemýšlím jen o tom, zda má cenu pánům muzikantům popřát splnění jejich mokrých snů.
5,5 / 10
1. Fed Up!
2. Geezbee Nights
3. Down Hill
4. Pump It!
5. Caroline
6. Smoke Marriage
7. From Dusk Till Dawn
8. Devil´s Needle
9. Big Pig Joy
10. Silly Laws
11. Maniac
12. Figh For Your Right (To Party)
13. That´s All
Nail In Your Head (2003)
Geezbee Nights (EP) (2002)
Vydáno: 2003
Vydavatel: E.Z.S. Music
Stopáž: 45:00
Produkce: Pisti & Szeg
Studio: Club Creative Debrecen
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.