OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Těžko se to popisuje slovy. Napsat recenzi na Equirhodonta je úkol těžký, přetěžký. Ne snad proto, že bych ze sebe musel klady této desky nějak křečovitě páčit. Ale proto, že některé věci slovy snad ani zachytit nelze. Připadám si věru trapně psát recenzi na něco takového, protože Equirhodont si nezaslouží recenzi v podání malého písálka, ale výpravný epos na úrovni Baudelairovy uhrančivé poezie nebo Homérovy Odysei. Tak rád bych stál na mohutné skále, o kterou bijí vlny všech řek a moří počínajíc mrtvolným Acherónem a konče třpytivými řekami Avalonu, abych mohl zařvat, zařvat z plných plic. A mohutné vlny nesou můj hlas do dálek, hlas, který volá: „Equirhodont je největším hudebním dílem, jaké kdy bylo natočeno v malé zemi vprostřed Evropy“. Cítím, že žádná dálka není dost nekonečná na to, aby ji člověk nedokázal zdolat. Žádný sen není dost neuskutečnitelný. Cítil jsem se euforicky v hvězdokupě Plejád, spatřil jsem umírat hvězdy, poprvé jsem si uvědomil, že stále se rozpínající vesmír je vlastně nekonečný. Přesně takové pocity v lidech vyvolá debutová deska nové kapely BigBosse, Ashoka a Igora z legendární pekelné smečky ROOT, EQUIRHODONT. Equirhodont je jméno mýtického mága, který přivodil zkázu snového národa Kärgëräs a první díl chystané pentalogie nazvaný Equirhodont Grandiose Magus volně navazuje na desku ROOT jménem Kärgëräs.
Jeho nahrávání se zúčastnili jedni z nejlepších muzikantů v republice. Big Boss patří do absolutní pěvecké špičky a jeho procítěný výkon na této desce je famózní jako vždy. Na desce hraje kromě kytarového virtuóza Ashoka i jeho vlastní učitel, pan Enčev. Jejich sóla vás přenesou do stavu extáze a vzápětí vás katapultují do jiných hvězdných systémů. Není šance uniknout, Equirhodont vás prostě vyrve z nudné šedi pozemského života a nechá vás dýchat, žít, cítit v širém kosmu. O klávesy se postaral Tudy z ONSET, jehož úžasný výkon máte možnost slyšet například i na druhé desce Blackieho projektu CALES, Pass in time. Bicí tvoří tandem automatický bubeník a Tom Brtník z death metalové drtičky PANDEMIA.
Hned si odbudeme jediný zápor desky, kterým je poměrně krátká hrací doba. Necelých 3/4 hodiny je na grandiózní opus docela málo, ale věřte, že za chvíli vám to bude jedno a budete jen toužit, aby už byla venku druhá deska. Celou operetu otevírá kosmické intro, které vás okamžitě uvrhne kamsi do prostoru, kde si na rodnou planetu 45 minut ani nevzpomenete. Plynule navazuje recitativ Dona Sparklinga. Donald Sparkling navyprávěl celou desku a jeho monology propojují jednotlivé písně. Jde o Kanaďana, takže jeho projev je skutečně autentický. První skladba pojednává o příchodu Velkého Mága k jeho otci v Ametystovém paláci. „Meeting my father“ je otvírákem vskutku geniálním. Měl jsem pocit děvky, kterou někdo ovládá, když jsem si uvědomil, s jakou pečlivostí si se mnou muzikanti hrají. Celé album je koncipováno tak, aby první písně neobsahovaly monumentální vrcholy, na které je dostatek prostoru na konci. Každá skladba začíná poměrně nesměle, aby se ke konci zvrtla v mohutné orgie šílených Bossových sborů a uhrančivých kytarových sól. Když během první skladby slyšíte tiché, a přesto k slzám nutící sbory, uvědomíte si, že slyšíte velké hudební dílo. Další skladbou je „On the other side“. Je to v podstatě takové malé intermezzo postavené na dvou akordech. Ano, celé album Equirhodonta je postaveno na dvou, třech akordech. Základ vždy tvoří pár jednoduchých akordů, z nichž vyjíždějí mohutné sbory a mohutná sóla, která dovádějí lidskou duši k orgasmu. I přesto je to album neskutečně variabilní, hrající na city, nesmiřitelné, nezničitelné. Poslechněte si třeba „Lake flower of Evil“ nebo „The monolith of Demons“ (zde lhostejno kterou část) a dáte mi zapravdu. Nejdřív těm otrlejším z nás bude chvilku hrát na ústech drzý úšklebek nad jednoduchostí prvních dvaceti sekund a nesmělostí sborů. Ke konci songu Equirhodont vymlátí veškerou antipatii z každého. Rozdrtí duši na prach – udělá si s každým, co chce. První refrén tvoří ještě basové sbory, druhý i vysoké a do třetího vyjíždějí sólové vokály. Kurva, proč to vlastně tak složitě popisuji? Vždyť tohle album nelze ohodnotit s tím, že je tam tolik a tolik sborů, tolik a tolik akordů a tolik a tolik sól. Jde o žijící dílo, jde o mýtus, jde o počátek nesmrtelného příběhu největšího, vysněného mága všech dob, který obsahuje desítky poselství!
Kdo opovrhujete lidmi z ROOT, kdo jim závidíte úspěch a kvůli tomu odsuzujete jakýkoli nový počin, vám můžu vzkázat jednu věc – hudba 95% z vás nebude po pár letech známá nikomu. Hudba ROOT a EQUIRHODONT bude známá i po sto letech nejen na této Zemi. Někde v jiných sférách sní démon s tisíci jmény. Můžete ho nazvat Lykorianem, Equirhodontem nebo jak chcete. On si pamatuje svůj příběh a tvoří příběhy nové. Příběhy, díky kterým nikdy nevymizí z tváře vesmíru legenda!
Kdo opovrhujete lidmi z ROOT, kdo jim závidíte úspěch a kvůli tomu odsuzujete jakýkoli nový počin, vám můžu vzkázat jednu věc – hudba 95% z vás nebude po pár letech známá nikomu. Hudba ROOT a EQUIRHODONT bude známá i po sto letech nejen na této Zemi. Někde v jiných sférách sní démon s tisíci jmény. Můžete ho nazvat Lykorianem, Equirhodontem nebo jak chcete. On si pamatuje svůj příběh a tvoří příběhy nové. Příběhy, díky kterým nikdy nevymizí z tváře vesmíru legenda!
8,5 / 10
Big Boss
- vokály
Ashok
- kytara
G. Rnčen
- kytara
Igor
- basa
Tom Brtník
- bicí
Tudy
- klávesy
1. Intro - Grand Opening
2. Meeting (My Father)
3. On The Other Side
4. Song (Dream)
5. Thel Lake Flower Of Evil
6. The Monolith Demons 1.
7. Bridge To The...
8. The Monolith Demons 2.
Vydáno: 2003
Vydavatel: Shindy productions
Až na zvuk (hlavně "bicích") a hlas "uvaděče" výborné album. BigBossův projev, melodie, kytarová práce, to vše je skvostné a vytváří jedinečnou atmosféru.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.