Již předchozí deska „Organasm“ protinožců ALCHEMIST mě svým výrazným „vybočením z řady“ silně zasáhla do slabin. A jelikož se jednalo o počin, na kterém nalezli ALCHEMIST, alespoň dle mého názoru, osobitě zajímavou tvář, která již nepotřebuje velké plastické operace, plný napětí jsem do přehrávače vkládal jejich nový kotouček s názvem „Austral Alien“. K mé spokojenosti (ale určitě i ke vzteku některých jiných) nezbořil „Australský vetřelec“ umně vypracované schéma známé z „Organasm“, pouze je posunul zase o kousíček dál. I proto se mi daří při poslechu „Austral Alien“ prožívat podobné pocity jako u desky minulé. Atmosféra hudby se příliš nezměnila, jen přibyly některé výrazové prostředky. Hudba sama pak na mě působí jako cesta, jako putování časem, nekonečnými pláněmi minulosti, jako průlet evolučním vývojem ale i umělým světem mechanizované společnosti. Jako bych během kratičkého času prožil celou historii planety, ale nezastavil se v současnosti, jakousi setrvačností mě tahle hudba hodí ještě kousek dál do budoucnosti, do futuristických vizí přetechnizovaného světa. To je alespoň vize, kterou hudba ALCHEMIST zanechává v mých myšlenkách. Ale u vás to bude jiné, zcela určitě jiné. U téhle hudby je totiž nejdůležitější způsob jakým jste ochotni nebo neochotni ji vnímat.
To co asi může mnohé od hudby ALCHEMIST odradit je zdánlivá monotónnost skladeb způsobená převážně nezvyklým dusotem bicích, které působí většinou dosti stroze a přiznávám, že mnohdy vyznívají jako podivný ambientní automat. V symbióze s ostatními nástroji však tvoří svéráznou náladovou polohu, která je zjevně aranžérským záměrem. To co je totiž silnou stránkou ALCHEMIST je vrstvení. Nad bicími jsou přeskládány často nezvyklé riffy a postupy a zdánlivě zvukově i hudebně nesourodé linky jsou kombinovány s podivným citem ve výsledek, který k neuvěření funguje. A tak jsou zde vedle sebe, ale hlavně přes sebe poskládány na první pohled neslučitelné prvky. Ambientní odlidštěnost je infikována orientálními motivy, thrashové škubání je překrýváno Pink Floydovskými náladami a metalová údernost je zjemňována až bluesovou kytarou, to vše v aranžích plných efektů a syntetických zvuků. ALCHEMIST tak balancují na pokraji tmavé propasti a někomu může připadat, že se již řítí do hlubin mezi neposlouchatelné slátaniny. Tak tomu však není. V jejich hudbě je totiž vše navrstveno s obdivuhodným citem a výsledný produkt rozhodně nepřipomíná nedopečený slepenec, ale spíš krásně vyvedený, byť možná poněkud přezdobený dort.
Silnou stránkou tohoto alba je kompaktnost. I přes použití různorodých motivů a „serepetiček“ jsou aranže skladeb podřízeny jednotnému „modelu“ a celé album tím pádem takzvaně drží lajnu. Jednotlivé skladby sice vystřelují do všemožných hudebních stran, ale vše nakonec působí silně soudržným dojmem. A tak vám vůbec nepřipadne divné když například v „Grief Barrier“ je ostrá „thrashující“ kytara citlivě překrývána táhlou syntetickou hradbou aby přerostla v emotivní záchvěvy naechované kytary s výrazným gradujícím zpěvem. Zcela přirozeně působí i citlivé, dalo by se říci až nenápadné, zakomponování orientálního motivu v „Great Southern Wasteland“. Výborná je čtvrtá „Alpha Cappella Nova Vega”, silně nasáklá PINK FLOYDovskou náladou. Zajímavou skladbou je třeba i pátá „Older Than The Ancient“, jejíž poněkud ponurou náladu vyvolávající kytarové linky jsou kombinovány se zajímavě melodickým vokálem, to vše doplněno o u ALCHEMIST tolik využívanou „zvonivou“ až blues evokující kytaru. V šesté „Backward Journey” se pak opět mihne orientální motiv, rychle je však zastřen tupým „nářkem“ zkreslených kytar. Emotivní vokál pak vše dotáhne do nervních kulis. A tak by se dalo pokračovat dál a dál. Mohl bych psát o mnohotvárnosti vokálního projevu, měnivosti nálad od jemné téměř zvonkohry až po agresivní běsnění, ale na to už moje síly nestačí, to je potřeba slyšet.
Hudbu na „Austral Alien“ je prostě zvláštní, a jako taková se velmi těžko dá brát tak jak leží a běží, buď vám padne do noty, nebo se s ní budete jen trápit. Pokud vám však tahle osobitá hudba sedne, můžete stále znova a znova proplouvat skladbami bez obav, že budete nuceni přetrpět nějaká hluchá místa, protože programová barevnost a všemožné samplové a zvukové příchuti vám budou stále bystřit pozornost. Ale ti, kterým svérázný zvukově aranžérský kabátec nesedne, budou mít z hudby ALCHEMIST pravděpodobně silné bolení hlavy. Takže závěr je jasný, vše je subjektivní, a záleží jen na vás. Zda zrovna vám tahle deska něco přinese. Moc bych vám přál, aby to pro vás byl stejně silný zážitek jako pro mě.