OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Snažíte se vyšplhat na vrchol death metalové hromady odpadu ve snaze nechat se sevřít tím pravým kostnatým obětím? Hledáte kováře u kterého si smrtka nechává překovat svoji po krvavé práci opotřebovanou kosu? Pak vaše cesta zákonitě musí vést do Belgie, neboť jak praví otřepaná fráze, proč chodit za kováříčkem, když můžeme jít rovnou za kovářem. A právě belgičtí ABORTED jsou co se týče kovu smrti kovářem přímo uměleckým. Ale pryč od dojmu studeného kovu, hudba ABORTED totiž sálá živočišností a spíše než o kovářích by se v jejich případě, s přihlédnutím k vlastnímu názvu skupiny, dalo mluvit o šílených potratářích.
Už předchozí počin „Engineering the Dead“ těchto belgických patologů byl docela zajímavý kousek. Jistě, ABORTED na něm předvedli hlavně velmi povedenou kopírku americké deathové školy, ale zahranou s takovou razancí a přehledem, že se z toho na novém kontinentě musely z některých deathových palic sypat piliny. Nová deska jde ještě dále. Je především o vyzrálém instrumentálním podání, parádních aranžích povětšinou rychlého tempa obohacených i o pomalejší valivé pasáže a s přehledem vyfiknutá sóla. To vše s náležitě ostrým ale plně zřetelným zvukem, který v sobě slučuje jak hrubost amerického soundu, tak ostrou čitelnost švédské klasiky. Co však je alespoň pro mě hlavní je jakási nedefinovatelná pochmurnost a agresivní hrůza, skladby jsou prostě ponořeny do nálady smrti a ukrutenství. I v těch nejrychlejších pasážích vyšperkovaných bravurním zvládáním nástrojů se nevytrácí atmosféra. ABORTED prostě mají něco co postrádám třeba i u věhlasných CANNIBAL CORPSE, jistou agresivně pochmurnou náladu. Ale dost už bylo subjektivních pocitů. Pojďme dál.
To že si ABORTED libují v krvavé lázni nasvědčuje již obal desky. Ti kdo měli možnost shlédnout klip k úvodní skladbě „Methiculous Invagination“ navíc znají zálibu skupiny v pitevnách. A texty samozřejmě plně korespondují s touto image. Ale přes dojem kterým navenek ABORTED působí, není jejich hudba nějaká stupidní gore řezničina, jde především o propracovaný death a grindcore. Hned úvodní klipovka „Methiculous Invagination“ nastavuje laťku hodně vysoko. Bicí šlapou jako šicí stroj, kytary vyřezávají z flákot masa ty „správné“ riffy a vokál má přesně tu vyváženou porci hrdelnosti i agresivní síly. A když přijde melodické sólo, je vymalováno. Další skladby pak pokračují v nastolené taktice. Skvělé zvládnutí nástrojů dovoluje pánům nasazovat velmi rychlá tempa i v ne zrovna triviálních pasážích, při kterých vám bude tancovat mozek v lebce. Vokál přechází od hrubého growlingu až po ostrý řev a je tak dostatečně proměnlivý. ABORTED prostě od začátku do konce servírují s dechberoucí samozřejmostí prvotřídní nářez. Inspirace americkou školou je jasná, přesto ve chvílích kdy se tempo trochu zvolní vyplave na povrch jistá podobnost se severskou legendou CARCASS. Vždyť také není náhodou, že limitovaná verze obsahuje jako bonus coververzi skladby „Carnal Forge“ právě od CARCASS.
A pokud se kriticky pokusím hledat slabiny? Snad jen - z mnohých pasáží desky je zřetelně cítit, že tvůrčí a instrumentální potenciál členů této extrémní partičky je mnohem dále, než co bylo možno do skladeb vměstnat. Jediné co trochu zamrzí je tedy pocit, že stylové hranice se tak těžko překračují těm, kteří chtějí zůstat věrni svému extrémně naladěnému publiku. Tato věrnost sice působí sympaticky, v širším pohledu se však bohužel může stát zataženou ruční brzdou, která dravému vehiclu ABORTED nedovolí využít plného tahu svého výkonného motoru. Doufejme, že si pánové zatažené ruční brzdy všimnou a uvolní ji dříve než se jejich brzdové kotouče zavaří, a příště vyrazí novou rychlostí vpřed i za cenu toho, že daleko za sebou zanechají část svého ortodoxního publika a většinu stylově sešněrované konkurence.
ABORTED se každopádně svým třetím počinem zařazují k tomu nejlepšímu co současná deathová scéna může nabídnout. V jejich hudbě není příliš místa pro jednotvárné a nudné odrhování jednoho tématu, i když i to se tam pánové, ve zjevné snaze zavděčit se „true“ deathovým fanouškům, snaží narvat. Deathoví příznivci by dle mého názoru měli být více jak spokojeni. Ale já už jsem zvědav co nám ABORTED připraví příště.
Pokud máte občas potřebu „vyčistit“ si mozek, mohou to deathmetaloví ABORTED klidně udělat za vás. Jenom musíte počítat s tím, že tito belgičané půjdou ještě dále, narvou vám šlehač do lebky a rozmixují vám mozek na růžovou kaši. Ale klid, to přece nevadí, vždyť, jak říká jeden můj oblíbený spisovatel, stejně máme všichni v lebce jen necelá dvě kila krví nasáklé houbovité břečky, což není v podstatě nic jiného než snídaně pro psa.
9 / 10
1. Methiculous Invagination
2. Parasitic Flesh Resection
3. The Saw And The Carnage Done
4. Ornaments Of Derision
5. Sanguine Verses (...of Extirpation)
6. Charted Carnal Effigy
7. Clinical Colostomy
8. Medical Deviance
9. Sea of Cartilage
10. Nemesis
11. Carnal Forge (CARCASS) limited edition bonus
Vault Of Horrors (2024)
Maniacult (2021)
Terrorvision (2018)
Retrogore (2016)
The Necrotic Manifesto (2014)
Global Flatline (2012)
Strychnine.213 (2008)
Slaughter & Apparatus: A Methodical Overture (2007)
The Archaic Abattoir (2005)
The Haematobic (EP) (2003)
Goremageddon: The Saw and the Carnage Done (2003)
Engineering the Dead (2001)
The Purity of Perversion (1999)
Datum vydání: Úterý, 22. dubna 2003
Vydavatel: Listenable Records
Stopáž: 38:12
Produkce: Jacob Hansen + ABORTED Studio: The Hansen Studios, Dánsko
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.