O existenci blackmetalové eskadry se zajímavým názvem 1349 jsem donedávna neměl nejmenší ponětí. Můj zájem probudilo až angažování velezajímavé postavy norské scény za bicí soupravu – totiž Frosta (SATYRICON, KEEP OF KALESSIN). Jsa si dobře vědom Frostových kvalit (zvláště na excelentním satyřím albu „Rebel Extravaganza“ předváděl téměř nemožné) jsem od 1349 očekával něco minimálně nadprůměrného.

Ale znáte to, když očekáváte příliš moc, obyčejně se dostaví zklamání a radost rychle střídá  roztrpčení. Přesně takové pocity ve mně vyvolalo i album „Liberation“. Místo novátorského přístupu k černému umění je k dispozici pouze archaický, maximálně tradicionalisticky pojatý extrémní pure black metal, který může oslovit už jen řídnoucí zástup věrných staromilců. Pro lepší přiblížení tvůrčích schopností 1349 je nutno zmínit, že „Liberation“ je albem debutovým a to prosím po šesti letech existence skupiny. O to více pak nechápu, jak je možné, že relativně otrkaní matadoři natočí materiál, který dnes nemá šanci něco říci a jeho přínos pro scénu je veškerý žádný. Inu vezměte si tradiční inspirační zdroj, čili rané MAYHEM, pak berte v potaz začátky SETHERIAL a určitě neuděláte chybu, když s nostalgií zavzpomínáte na staré časy ve znamení „Battles In The North“ od havranů IMMORTAL. To ovšem jsou (v případě IMMORTAL bohužel byly) pojmy, které mají svoji váhu a výrazný podíl na chodu blackmetalových dějin. Tahle doba je však dávno pryč, řečeno bylo vše,  současnost patří DHG, THE KOVENANT, THORNS, DIMENSION F3H nebo SATYRICON a nikoli epigonům, mezi které musíme chtě nechtě zahrnout i 1349.

Kdyby to nebylo úplnou samozřejmostí a kapela neexistovala už půltuctu let, mohl bych Norům ke cti připočíst i vcelku dostačující úroveň instrumentace (samozřejmě v rámci stylu, na základní zvládnutí old school blackového vzorce není nutno žádných virtuózů). Ten kdo vytahuje 1349 z propadliště zapomnění a svým uměním mě nutí „Liberation“ občas zasunout do přehrávače je právě Mr. Frost. Teď však zapomeňte na jeho pestrou a kreativní performanci z domovské kapely, zde má prostor jen pro co největší rychlost a agresivitu projevu. Přiznám se, že při jeho nemravných kulometných sypanicích mi velice často  bezmocně poklesla čelist. I když se 1349 nepodařilo natočit nic přínosného ani bůhvíjak objevného, alespoň vyprodukovali jedno z absolutně nejrychlejších blackových alb, které jsem měl tu možnost kdy vyslechnout.