OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po půlroční přestávce se opět vracím k psaní o výjimečných večerech, na kterých se v Divadle pod Lampou kříží hlavně geny metalové a corové scény. Plzeňskou premiéru si dnes na prknech odbylo kvarteto TESTIFY, po kterém byla připravena lítá řež se skupinami JADE WAH’OO a JETWAY.
Ale nepředbíhejme. Na hard-core hudební večírek v Divadle pod Lampou jsem spěchal z Divadla Dialog, kde jsem byl svědkem hard-core divadelního představení plzeňské improvizační vývojové organizace (zkráceně P.I.V.O.) s obavou že přijdu o začátek produkce, ale nestalo se tak. V prostoru Lampy mě uvítaly známé tváře, které se točí kolem plzeňské metal-corové scény a k mému potěšení se ještě nehrálo. Záhy ke mně dolehly informace týkající se uspořádání večera, které zatím nemělo jasný tvar, neboť JETWAY stále nedorazil blánobijec Venca. Připraven byl krizový plán, ve kterém se ve finále večera počítalo místo výše zmíněných JETWAY se skupinou DIVE, která byla v plné pohotovosti.
Večer otevřela mladá formace z Českých Budějovic zvaná TESTIFY. Základ stylové mixáže, kterou hráli, tvořily odkazy skupin DEFTONES a RAGE AGAINST THE MACHINE, zasypaných notnou dávkou LIMP BIZKIT. Kytarista se svoji image jakoby Fredovi Durstovi ze zornic vypadl. Hustě pokérované ruce, bílý nátělník, vytahané kalhoty proklatě nízko, čapka s kšiltem vzad a celkem dynamický projev byly tak trochu protikladem celkem statického a na podiu nevýrazného baskytaristy. Ten však hudbu obzvláštňoval pěknou řádkou zefektovaných basových linek, škoda jen že nehrál trochu techničtěji – mohlo to být ještě zajímavější. Sympaťákem skupiny byl zpěvák, který se krom velmi zdařilého hlasového výkonu po nějaké době zorientoval v hláškách dopadajících k němu z podpodia a místy se je snažil i vtipně glosovat. Instrumentálně dobře zvládnutý set byl rozhodně nejměkčí z celého večera, ale i tak to bohatě stačilo na rozehřátí prvních řad pod podiem. U TESTIFY mi chybělo víc vlastních nápadů, ničím to nevybočovalo z řady nu-metalových klonů, kterých se začíná rodit čím dál tím více. Ale vzhledem k mládí skupiny věřím, že brzy dozrají k vlastní osobitosti. Rozhodně jsou na dobré cestě.
Atmosféra o přestávce, kdy se na podium začala stěhovat plzeňsko-pražská smečka JADE WAH’OO, začala houstnout. Pod podiem se vytvořil shluk pravověrných a vítal se s přicházejícími. Rychle byly z podia odstraněny veškeré stojánky na mikrofony a jiné věci, které by mohly bránit případným zájemcům skákat na podium, z podia, na podiu, pod podiem, nebo kdekoliv jinde. Po tom, co se nazvučily nástroje, začal první z dvojice řvouno-zpěvo-rap-řvounů Chudy zkoušet mikrofony. U šaten jsem zaregistroval z Prahy dorazivšího Vencu z JETWAY a mohl jsem se tedy těšit na tvrdý konec. JADE WAH’OO mají za sebou již řadu zkušeností a dílčích úspěchů. Například vítězství ve vyhledávací západočeské soutěži neprofesionálních skupin Múza 2001, kde suvereně zvítězili jak na poli diváckém tak i u odborné poroty. Taktéž společné tour s brazilskými EMINENCE (ex-SEPULTURA) jistě vlilo nové zkušenosti do výtečně šlapajícího soukolí.
Po tom, co se oba zpěváci dohledali na podiu/pod podiem/v šatně, JADE WAH’OO odpálili nelítostnou energetickou bombu do očekávajícího davu před nimi. Hned s první skladbou tohoto groove metalového živlu začaly první seskoky z podia do vroucího davu pod ním. Nasazení na podiu i pod ním bylo jako vždy naplno, oba dva frontmani se jen málokdy zastavili podpořeni plným a hutným zvukem, který se bohužel často na koncertech JADE WAH’OO slývá v jeden našlápnutý zvukový patvar. Nicméně v jejich případě to příliš nevadí, neboť na koncertech jde hlavně o silný zvuk provokující k pohybu, což se JADE WAH’OO daří jako málokteré skupině u nás.
Tečku za večerem udělala další z xcorových stálic, skupina JETWAY. Set začal obligátní nevinně podanou hláškou zpěváka Reného (ex-GRIND 6.4) „My jsme JETWAY, kdo jste Vy???“, po které začal masakrující set, kombinující grindové prvky s hravou kytarou Nosálovou, který se nám představil u mikrofonu v setu minulém. Když už jsem u toho personálního složení, nelze také nevzpomenout baskytaristu Dádu (DIVE, ex-PVA), pro kterého je v JETWAY charakteristický zvuk velmi přiostřené basy a již výše zmíněného bubeníka Vencu. Oba drtiči strunných nástrojů vypomáhají i se zpěvem. Skupina za poslední dobu trochu zesložitěla a pevně doufám, že v tomto duchu bude pokračovat i nadále, neboť se přibližuje stylem smečkám typu DILLINGER ESCAPE PLAN. Hned zpočátku dostali posluchači naloženou pecku 4077 SMASH, grindově poetickou skladbičku „Jaro“, či „TamTaDa“ (či „TaDaDam“???, sám si teď nejsem jist :o)).
Podtrženo sečteno - lahodné to dnes bylo. Jako předkrm mladičké měkčí masíčko TESTIFY, hlavním chodem pořádná porce živelných šťavnatých JADE WAH’OO a zákusek ve formě hustých JETWAY, zasypaných tvrdšími pikantnějšími kousky pro nenasyty.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.