Tak tedy nový MONSTER MAGNET a jejich šestá regulérní studiová deska  „Monolithic Baby!“. Stylově kapela neuhnula ani o milimetr od svého poctivého dunivého soundu. Jde o stále tentýž silácký a masivní rock n´roll evokující 70. léta podaná v moderním znění. Takže fanoušci, kteří hudbu Monster Magnet uznávali do teď, budou určitě spokojeni. Naopak Wyndorfovci nemůžou v žádném případě počítat s nějakým extrémním nárůstem posluchačů nových. Při srovnání s předchozími třemi alby však novinka mírně pokulhává co se týče kompoziční pestrosti, kvality skladeb i zvukového hávu. Zkrátka MONSTER MAGNET už zřejmě nenahrají fošnu tak  halucinogenní jako „Dopes…“ , tak dravou a hitovou jako „Powertrip či tak skladatelsky a zvukově dotaženou a podanou s nadhledem starých rockových pardálů jako byla „God Says No“. Nechtěl bych tvrdit, že se jedná o průměrnou nebo, nedej bože, špatnou desku, ale na poměry MONSTER MAGNET je „Monolithic Baby!“ přece jen strašně předvídatelné, navíc podané s trochu menší razancí než tomu bylo v minulosti. Nezbývá než doufat, že se jedná o mírné vydechnutí a chvilkové přešlapování na místě přes dalšími velkými věcmi.

Ze skladeb bych vypíchl několik stěžejních kousků. Úvodní "Slut Machine" kolem Vás prosviští, aniž by jste zaznamenali jakýkoliv něčim obohacující a invenční nápad. Druhá „Supercruel“ už je jiná káva, střední tempo, divoké riffy, razantní frázovaný refrén. Prvním vrcholem desky je pro mne třetí rozmáchlá  skladba „On The Verge“, která upomene na titánský monolit předchozí desky – skladbu „Cry“. Čtvrtá věc a pilotní singl  „Unbroken (Hotel Baby)“ je kolovrátkovou hitovkou, která však postrádá sílu dřívějších tutovek jako „Space Lord“ či „Heads Explode“. O páté „Radiation Day“ se dá říct to samé, co o „Supercruel“ – poctivý riffový standart ve středním tempu. Druhým vrcholem alba je šestá „Monolith“, jejíž riff upomene na pradávný hit Teda Nugenta „Cat Scratch Fever“, avšak pochopitelně v mnohem hutnějším podání, vyzdobeným fenomenální refrénovou katarzí.  Sedmá „The Right Stuff“ je jedinou vyloženě rychlou jízdou, po níž následují další dvě silné skladby – klenutá „There´s No Way Out Of Here“ která s přibývajícím časem z téměř balady narůstá v hřmící a divokou pecku a energická „Master Of Light“. Zvolnění přijde s lehkou a na poměry MONSTER MAGNET krátkou skladbou „Too Bad“. Album zakončují dvě ne příliš vydařené kompozice „Ultimate Everything“ a „CNN War Theme“.

Pro vás, kteří jste fanoušci Monster Magnet a v předešlé tvorbě se dobře orientujete, nepřinese deska žádný nový nápad, invenci, skladbu, která by byla výrazně lepší než to, co už kapela dříve vyřkla. Je na Vás, jestli je to dobře, či ne. Vám, kteří  jste ještě o kapele neslyšeli nebo jste se k poslechu jejich desek dosud nedostali, bych spíše doporučil alba „Powertrip“ či „God Says No“, kde Wyndorfovci předvádějí o něco silnější a razantnější výkony.