Jsou to již skoro 4 roky, co o sobě dala naposledy vědět tato vynikající stone-metalová formace z amerického New Jersey. Kapela s poslední studiovkou  „God Says No“ z roku 2000 na dlouhou dobu ukončila veškeré studiové aktivity, přesto se však nedá říct, že by bylo  v posledních době v  táboře MONSTER MAGNET mrtvo. A tak berte tuto předzvěst recenze jejich novinky „Monolithic Baby“ jako letmé ohlédnutí či krátkou rekapitulaci toho nejdůležitějšího, čím kapela od svého založení prošla.

MONSTER MAGNET založil na sklonku 80-tých let zpěvák a kytarista Dave Wyndorf – prototyp divokého frontmana, který si získal pověst nepřekonatelného tripového maniaka. Do plné sestavy jej po celá 90-tá léta doplňovali vynikající sólový kytarista Ed Mundell, baskytarista Joe Calandra a bubeník John Kleiman. V roce 1991 vychází debutová deska „Spine Of God“, obsahující natlakovaný syrový a riffující metal ovlivněný rannou tvorbou BLACK SABBATH. Album bylo pravým opakem mediálně protlačovaných desek pop-metalových kapel z LA  a kapela si jím udělala jméno v americkém metalovém undergroundu. Druhá deska „Superjungle“ z roku 1993, vydaná už pod kolosem Polygram, se svezla s vlnou grunge a zaznamenala podstatně větší ohlas. Kapela album propaguje  i v Evropě (např. Dynamo Open Air).

Ten pravý breakpoint však přišel až s třetí studiovkou „Dopes To Infinity“ z roku 1995. Album překypuje energií, která rve vnitřnosti z útrob v jeho rytmu se pohupujících třicetitunových mastodontů. Podlazené kytary, divoký rock n roll, retro hammondy, vesmírná psychedelie, halucinační punk. Kdo by si v té době pomyslel, že bude  „Dopes To Infinity“ ještě dvakrát překonáno. Jeho následovník „Powertrip“ z osmadevadesáteho zaznamenal obrovský úspěch. Deska plná hitových lahůdek (Space Lord, See You In Hell) a rozmáchlých těžkotonážních hymen (např. titulní kousek) zamávala rockovými příznivci na obouch stranách Atlantiku. O „Powertrip“ se dá říct to samé, co o „Dopes…“, akorát je vše dotaženo k větší zvukové a skladatelské dokonalosti. Na americké půdě MONSTER MAGNET koncertně doprovázejí MARYLINa MANSONa,  v Evropě pak Metalliku. (Měli jsme je možnost  shlédnout v červnu 1999 na aletickém stadionu Slavie, kde předvedli nabušený 50-ti minutový průřez  tím nejlepším a  nezůstali nic dlužni pověsti jedné z nejlepších živých kapel. Dave Wyndorf vůbec nevypadal jako nějaká sfetovaná troska. Naopak působil hodně živě a vitálně). Už na turné k albu Powertrip kapelu doprovázel pátý člen – nový kytarista Phil Caivano, který se v dalším období stal právoplatným členem  i co se týče studiové práce. V roce 2000 vychází v začátku článku zmíněná deska „God Says No“ (pro mne deska roku) – bluesově laděná, poctivě odvedená kytarová  práce. O prvotřídní zvuk této pouštní sonické bouře se znovu postaral za asistence pekelníka Wyndorfa dvorní producent Matt Hyde. Nejvíce klasicky hard rockové album „God Says No“ bylo tedy na dlouhou dobu poslední studiovkou MONSTER MAGNET . Několik let nebylo o kapele slyšet, a to zejména díky faktu, že nebyla obnovena smlouva s vydávající firmou Polygram, která ještě loni vrhla na trh celkem zbytečné „Best Of …“, a kapela tak musela hledat novou společnost, kterou se nakonec stalo SPV / Steamhammer .  Ještě před tím, než v září 2003 kapela napochodovala do studia za účelem nahrání novinky pro novou firmu, došlo i na dvě personální změny. Z kapely byla kompletně vyhozena rytmická sekce Calandra/Kleiman (prý pro nedostatečnou zainteresovanost). Nováčkem v sestavě se stal baskytarista Jim Baglino a bicí party na novince, která dostala název  „Monolithic Baby!“, odtloukl jakýsi Michael Wildwood. Producentem alba se stal Scott Humprey známý ze spolupráce s Motley Crue a Robem Zombiem.