OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejmladší kultovní neometalová legenda. Tak nazývají miliony fanoušků po celém světě LINKIN PARK. Parta, která vyletěla po svém prvním a jediném albu Hybrid Theory k rockovému nebi jako šíp, má v současné době obrovský úspěch, vyprodané koncerty, prodané 4 miliony desek a navíc drtí všechny hitparády. Zároveň se jim taky od huby práší jako málokomu. Po úspěšném tahu na Ozzfestu se nechali slyšet že: už tento rok byli největší atrakcí a příští rok rozdrtí i Black Sabbath." Je to trochu (moc) velkohubé od party, která úspěch poznala zhruba před osmi měsíci, ne?
Zaslouží si Linkin Park úspěch jaký v současné době mají? Já osobně si myslím, že ne. Ne že by to byla špatná kapela, ale na to abych z nich byl posraný jako miliony puberťáků po celičkém světě, to tedy ne. To co Linkin Park hrají, už tu podle mne mnohokrát bylo a i v lepší podobě. Nebyly to stadionové metalcoreové kapely, ale lidi, kteří vyjadřovali pocity mládeže nádherně depresivním způsobem jako například Korn nebo Thumb. Kde jsou ty časy. Tak to byla troška nostalgie a teď co přínáší noví Linkin Park?
Televizní kanály drtí klipy k velmi povedeným písničkám - Crawling, In The End a One Step Closer. Celá tvorba Linkin Park je prokvetlá popem, elektronikou a rapem, kteréžto aspekty jsou poměrně zdařile zasazeny do celé tvorby. Nejlepší písničky alba jsou ty, ke kterým byly natočeny klipy. Dále stojí za zmínku skladby "Place for My Head", slušně povedený je i Papercut" a "With you". Jedenáctá skladba je instrumentální, pouze skreče DJ Josepha a nějaké kecy na začátku. Prostě house, pro rockera jak udělaný :)
Je bez debat, že o Linkin Park ještě hodně uslyšíme, chvály na ně lidi vykydají tolik, že se ve své nadutosti za pár let zcela utopí a kdo ví jak to bude dál.Jestli se jejich tvorba pronikavě zlepší, zajedu si do Ruska a budu se stydět, ale skutečně pochybuju, že mě Linkin Park přesvědčí o tom, že oni jsou králi neometalu. Jinak se jedná o příjemné poslechové album, ale varuji Vás, nesnažte se proniknout hlouběji do textové a celkově hudební stránky, nemá to cenu, protože narazíte na velké a nafouklé nic. Po tom, co každý song uslyšíte desetkrát Vás už ani nenapadne si to pustit ještě jednou... samozřejmě, že se najdou tací, pro které se Linkin Park stanou modlou, ale já mám za úkol hodnotit album jako celek a ten je takový jaký je... bohužel... Kéž by se na světlo dní zase jednou vyklubal POŘÁDNÝ neometal a rozdrtil všechny ty namyšlence... Já na ten okamžik čekám dva roky. Od předposledního alba SLIPKNOT, kteří (například) představují mnohem lepší volbu.
6,5 / 10
Brad Delson
- kytara
Phoenix
- basa
Mike Shinoda
- vokály
Mcrob Bourdon
- bicí
Chester Bennington
- vokály
Joseph Hahn
- DJ
1. Papercut
2. One Step Closer
3. With You
4. Points of Authority
5. Crawling
6. Runaway
7. By Myselft
8. In The End
9. A Place For My Head
10. Forgotten
11. Cure For The Itch
12. Pushing Me Away
The Hunting Party (2014)
Living Things (2012)
A Thousand Suns (2010)
Minutes To Midnight (2007)
Collision Course (2004)
Meteora (2003)
Reanimation (2002)
Hybrid Theory (2000)
Hybrid Theory EP (1999)
Xero Sampler Tape (1997)
Datum vydání: Úterý, 24. října 2000
Vydavatel: Warner Music
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.