OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
KHOLD ma už v mysli dosť dlho obťažovali, keďže som dosť často narážal na množstvo chvály na týchto severanov, či už v recenziách, alebo rozhovoroch. Obdobne pochvalné a nadšené ohlasy sa ku mne dostali aj za nanovší počin „Morke Gravers“ a tak som sa rozhodol to skúsiť a svoje dojmy ďať aj do digitálnej formy...
Ako som si album pustil tak ma hneď upútal ozaj skvelý a hutný zvuk, akým sa titulná skladba prezentuje. Poriadna basgitara, valivý rytmus, hutné gitarové podklady, slušný spev. Uff, tak toto bude dobrý zásek, pomyslel som si...Lež skutočnosť sa ukázala byť inou ako boli prvé dojmy. Prvé dve skladby sú spravené v znamení mojej úvodnej vety, avšak s pribúdajúcimi minútami sa atribúty, ktoré ma prvýkrát upútali začali vytrácať a spolu s nimi aj môj dobrý pohľad na nahrávku.
Takže to skúsim nejako zosumarizovať úvodná „Altselgraver“ a takisto dvojka „Dod“ ovplývajú celkom svižnou dynamikou, údernými aj keď z inštrumentálneho pohľadu veľmi jednoduchými riffmi, jedným slovom úderky, ktoré musia výborne znieť aj v live prevedení zdrsnené ostrým vokálom a rovnako ostrou údajne archaickou nórštinou. Trojka nám zrýchľuje až k typickej blackovej klepačke, ale stále obsahuje dosť pútavých momentov, aby sa nedostavil pocit nudy. „Hevnerske“ by sa zas dal nazvať najexperimentálnejším kúskom albumu, kde vynikne skvelý zvuk nahrávky a tiež celkom neotrelé striedanie partov len bicích a basou v kontraste s veľmi hutným gitarovým podkladom... Ďalej však už nebudem popisovať, lebo ako je trocha patrné z predchádzajúcich riadkov, táto recenzia by sa zvrhla v niečo vláčne a zbytočne rozťahané...Presne tak mi pripadajú ďalšie skladby. Príliš časté opakovanie rovnakých riffov a najviac to, že kapela už akosi nevyužíva to, v čom je silná. Teda hutné riffy, svižnú dynamickú rytmiku, dostatok variácií, ale skĺza do akýchsi buď pomalých repetitívnych polôh, alebo nepremyslene blackovo rýchlych. A ani kratšia stopáž albumu a rovnako aj skladieb nezachraňuje album od nudy, ktorá sa u mňa pri počúvaní dostavuje.
Celkovo nechcem povedať, že KHOLD sú uplné zlí, avšak úvod albumu je ako valivý vietor, ktorý sa neskôr rozplynie v škárach rozsypaných budov...Možno niekomu bude práve táto repetitívnosť vyhovovať a možno v tom nájde atmosféru, ktorú ja necítim...ale tipoval by som, že skôr nie. Podľa mojej mienky by severania mali staviť na to, čo sa im podarilo v úvode a ďalší album by si tak vedel získať moju priazeň...A nebudem to ďalej naťahovať...ende...
Vcelku priemerný materiál, ktorý síce obsahuje veľmi svižný začiatok, ale ďalej kapela nevyužíva svoj potenciál silného zvuku a dynamiky...Namiesto toho upadá do tradičného a v tomto prípade aj dosť šedo-nudného poňatia tradičného čierneho kovu.
5 / 10
1. Atselgraver
2. Dod
3. Niflheimr
4. Hevnerske
5. Med Nebb og Klor
6. Morke Gravers Kammer
7. Opera Seria
8. Sjeleskjender
9. Vardoger
10. Kamp
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.