Loňského roku se vyrojila spousta recenzí, jejichž autoři se o prvním regulérním albu plzeňské kapely BELTAINE vyjadřovali vesměs s nadšením. Bohužel, ze známých důvodů bylo zveřejnění recenze na našem portálu nuceně zpožděno, a proto Vám jej přinášíme až nyní.
Pozitivní fakt tohoto zdržení je ten, že jsem měl dostatek času album naposlouchat a mé dojmy z něj se neutvářely pouze na základě několika nucených poslechů, jako ve většině případů recenzí nových nahrávek. Písně na „Bohemian Winter" jsou až na jednu výjimku („Lone") shodné s těmi, které skupina zařadila na své první demo „First Scream Of Bohemian Winter". Tuto nahrávku jsem bohužel neslyšel, a tak nemám možnost jednotlivé písně porovnat, nicméně podle slov samotné kapely se jedná defacto o úplně jiné věci - nově nahrané, jinak aranžované a také došlo k určitým kompozičním změnám.
Velkým kladem „Bohemian Winter" je řazení tracků - playlist. Skladby jsou koncipovány tak, že se líbivé a (na zapamatování) jednoduché motivy střídájí s (na poslech) náročnějšími pasážemi. Písně tedy hned tak nezevšední, ale ani nehrozí, že by jste si ani po x-tém poslechu nebyli schopni zapamatovat většinu výraznějších melodií. Tvorba BELTAINE je natolik pestrá, že jakékoliv škatulkování v tomto případě rozhodně není na místě. Spektrum žánrů na „Bohemian Winter" je hodně široké - počínaje folkovými prvky, přes jemnější metalové a rockové odnože až k death metalu. Prim hrají melodické pasáže, ale skupina nezapomíná ani na kontrasty a vždy v patřičný okamžik rozsekne proud melodií a čistého zpěvu přívalem těžkých riffů a deathového chropotu. Neděje se tak ovšem nikterak předvídatelně, jako to v opačném sledu (nářez-melodično) praktikují třeba populární norští raráškové... Pokud by někdo přeci jen chtěl hudbu BELTAINE někam zařadit, tak nejvýstižnější označení bude jistě „atmosférický metal".
Atmosféra zachycená na albu je opravdu působivá a plně koresponduje s názvem. Dojem, který skladby vyvolávají, je skutečně „mrazivý", ale jedná se o úplně jiný pocit než u starých nahrávek blackových skupin jako třeba MAYHEM nebo EMPEROR. U těchto kapel je nálada hodně temná a zlá, kdežto hudba BELTAINE působí (možná díky vhodně zakomponovaným veselejším melodiím, které mají zřetelný slovanský původ - např. úvodní tóny u „Eclipse" resp. „Lake of Brine") spíš jako soundtrack k procházce po mystické zimní krajině, kde člověk může naplno a nerušeně splynout s matkou přírodou...
Na albu je patrná hráčská a skladatelská vyzrálost kapely - deska je promyšlena do posledního detailu, neexistuje jediná vycpávková pasáž, nebo třeba jen chvilkové zabřednutí do monotónnosti. Písně táhne svým jistým hlasem zpěvák Vašek Kudlič a bravurně ovládá obě užívané polohy - „čistý zpěv" a deathmetalový growling. Kdybych měl najít nějaký podobný hlas, tak bych srovnával s Vintersorgem - i když není posazen tak hluboko, ta příbuzná barva tam je. Vašek je zároveň autor veškeré lyriky, která plně koresponduje s koncepcí alba - zimní mystérium kolem a vy tušíte, že nyní je ta nejvhodnější chvíle zaobírat se posledními věcmi člověka... Opravdu působivé.
Kapela nezůstává nijak pozadu - přesně a pestře hrající rytmická sekce společně s kytaristy tvoří zkušený a kompaktní celek, kde se nehraje na nějaké dominantní role - kytary zbytečně neexhibují a všechna sóla, či melodické vyhrávky zařazují s citem a naprosto nerušivě. Pozorný posluchač si jistě všimne rozdílné hry obou kytaristů. Zatímco Pepan (zároveň hlavní autor hudby) má klasickou metalovou školu (viz. sólo v „Lake Of Brine", které nejspíš složil, když koukal v noci na hvězdy a uviděl tam „Orion"...), tak Ondra se presentuje hrou, na kterou měly evidentně vliv i jiné než striktně metalové žánry. Tento kontrast ovšem funguje bezchybně a dodává tím celé podobě tvorby BELTAINE zajímavější a pestřejší tvář.
BELTAINE dokázali, že spojení „atmosférický metal" nemusí nutně znamenat nějakou cukrkandlovou záležitost s pištící „kráskou" a chrochtajícím „zvířetem". I v tomto zdánlivě překonaném žánru se dá přijít s novými a zajímavými postupy. Když se k nim přidá cit pro kontrast mezi melodičnem a tvrdostí a to vše se podá v precizním pojetí, tak je zaděláno na výbornou desku. A kluci z BELTAINE vše potřebné zvládli na jedničku. Pardon - na devítku...