Možná už jste o nich slyšeli. Možná jste je dokonce i viděli na vlastní oči, protože to není ještě tak dávno, co kabelová televize Óčko pouštěla jejich klipy do éteru v poměrně pravidelném a hustém sledu. BRATHANKI jsou v domácím Polsku rozhodně úspěšným souborem, o čemž svědčí nejen celá řada hudebních ocenění, ale především prodejní čísla, neboť je to právě množství nosičů pohybující se směrem přes prodejní pulty, co odlišuje kapelu kvalitní od kapely navíc i úspěšné. „Bratránci“ mají přízně na rozdávání, v čele navíc rovnou dvě „sestřenice novicky“ Annu Mikoś a Magdalenu Rzemek, které teprve nedávno nahradily za rodinnými povinnostmi a sólovou kariérou odejivší dosavadní neodmyslitelný hlas souboru s českými kořeny - Halinku Mlynkovou. K mužskému elementu osiřelých polských kozáků tak přibyl hnedle dvojitý ženský přírůstek, čímž se zákonitě musela rozšířit nabídka pro využití dalších hlasivek navíc. Odpadla jistě i věčná svízel s ubytováním, holky budou spát spolu a fertig.

Začněme tím, čemu se nelze ubránit, tedy porovnáním zpěvaček. Blondýnka Anna (podle fotek docela fešanda) si příliš nezadá se svou předchůdkyní. Disponuje „čistým“ hlasem a i když jí v některých pasážích (subjektivně) možná chybí trochu víc charisma, v jiných vše válcuje, že nutno pouze smeknout. Bezesporu kvalitní zpěvačka. To Magdalena je úplně jiná (i váhová) kategorie. Má hlas pěkně živočišně nakřáplý a byť sólové dostává přece jenom méně prostoru, v dvojhlasech nebo ve sboru je její „černá“ barva k nezaplacení. Tradiční je pak „mužikovské“ zpívání všech „nástrojařů“.

S hudbou je vše při starém. Základní obsazení doplňují píšťalky, flétničky, housle nebo akordeon, v rockovějších pasážích mohou napadat paralely s Andersonovými JETHRO TULL. Tady je však pochopitelně všechno mnohem jemnější, krystaličtější a i dívčí vokály odklání původní přirovnání úplně jiným směrem. Přeneseme-li se přes úvodní, trochu nemastnou „Pan z panem w Zakopanem“, čekají nás už jen samé lepší zítřky. „Wreszcie się ustatkuj“ načnou „Burlaci“ a je to chlapácký refrén v jejich podání na střídačku se slokou v zajetí žínek, co dělá píseň hodně přitažlivou. Madam Rzemeková vystrčí poprvé sólo drápy v „Serce z marcepana“ a soudě dle jejího sexy projevu by se měl ten dotyčný, od kterého vyžaduje „pokochat“, mít setsakra na pozoru. Já bych tedy určitě zbaběle prchnul. Jinak skvělá skladba přesně v hitových mantinelech souboru. Pomalé dumky patří odjakživa k ozdobám BRATHANKI a ani na téhle desce tomu není jinak. Smutná „Zarumieni się Kalina“ pohladí přesně odměřenou dávkou sentimentu, která do očí vhání slabším povahám i slzy. V refrénu se melodie navíc pohne o kousek jinam, než by se všeobecně mohlo čekat a o to je nostalgický pocit silnější a hlubší. Velká věc! „Bukolika z biesiadnym stołem“ by mohla být ostrou jízdou, ovšem elektrická kytara se ve své zbusterované podobě ne a ne dostavit, takže nakonec buďme rádi za zajímavý dialog mezi rozdílnými přístupy obou zpěvaček. „Tobie jedno na okrągło w głowie“ je klidnější záležitost, patří však spíše k tomu průměrnému a ač se refrén snaží napravit dojem co mu síly stačí, tentokráte to výjimečně nestačí. Ani předělaný „Turecký pochod“ (autora snad uvádět netřeba) není zrovna ideální. Pokud jsem si jej onehdá nemohl vynachválit při koncertní produkci, pak z desky už to takový zázrak není. Sice se snad poprvé objeví zkreslená kytara (ten zvuk je ale strašně plochý!), rychlejší bicí a i housle a flétna mají pořádnou běhavku, melodie je již natolik ohraná a zprofanovaná, že si ji skupina měla spíše šetřit jako speciální živý bonus. Naštěstí, rychlé tempo přetrvá i na lidovou notečku složené „Jam w twym sercu zamęt“, kde je střídání hlasů využito do mrtě. Další klidnější věc „Co pan powie na to, že nad morzem lato“ táhne Anna skvěle odzpívaným refrénem s hodně příjemnou barvou a uvěřitelnou porcí křehkosti. Je tu vrchol alba - „Władek Mrowca Piekarz“. Začíná rozjuchanou pasáží, ovšem o to silnější je přechod do mollových slok, které nemají chybu. Další skok do ostrého refrénu přitvrzeného chlapskou silou i občasným závanem distortionu kytary a ještě jednou znovu celé. Parádní! A jdeme do finále. Svižné tempo, již zdomácnělé střídání něžného pohlaví a výborný refrén, to je „Obłędny galop“. Legrácka s dechovkou „Niech żyje straż“ uvedená balalajkou a především mrazivý závěr v podobě další zimomřivky „Ogień Domowy“ - to jsou závěrečné trumfy jako hrom.

Bez mučení přiznávám, že se mi „Galoop“ zpočátku příliš nepozdával. Namlsaný licenčním vydáním předchozího alba „Patataj“, jehož začátek přisladily tři česky nazpívané největší hitovky z debutního zápisu „Ano!“ (jmenovitě „Všechno až po svatbě“, „Červené korále“ a „Kde je ten, co bude rád...“) mi přišlo, že někam vyšumělo to kouzlo příjemně vlezlých melodií, které bez problémů udrží balanc mezi rockem a popíkem, nejsou prvoplánové a navíc udýchají nenápadné citace jak z lidové hudby nám blízké (ale pozor, opravdu jenom drobnosti, nečekejte žádný ČECHOMOR!), tak i z dalších etnických záležitostí. Naštěstí to však byl pouze prvotní dojem a i „Galoop“ své kouzlo postupně odkryl a vydal. Že pomaloučku polehoučku ubývá rockové dravosti a BRATHANKI se stylizují spíše mezi uhlazenější soubory, vhodné do jakéhokoliv formátu médií, mě osobně sice může drobet mrzet, ale i přes „neškodné“ kytary nelze přeslechnout to nejpodstatnější - promyšlené písničky plné neotřelých melodií podané s potřebnou grácií zdatných muzikantů. A to je moc dobře!