OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nad planinou zuří sněhová bouře. Vítr vrší závěje a ohýbá kostnatá torza stromů, která led zbavil života. Tam, kdesi ztraceni v bílém šílenství tančí svůj tanec pětice válečníků, oděni v kůžích, vyzbrojeni meči. Jejich zvučné hlasy přehluší i vítr, jejich píseň se nese do dálek. Střezte se, přisluhovači kříže! Severské srdce bije silně a Thorovo kladivo se zvedá k mocnému úderu... Ano, Olden Domain mě stále i po těch letech dostává do kolen. Tohle album dokázalo světu, že a) viking - black není dřevitá mrtvola, b) viking - black se může odít i do značně líbivého zvukového a melodického hávu.
Tahle geniální směsice černi a nezaměnitelné melodiky zabíjí od prvních vteřinek. Není čas na rozvláčná intra, po krátkém preludiu se z mlh vynořují agresívní roje kytar a jedinečný zvuk se rozprostře všude kolem. Vokalista Fiery dovede ze svého hrdla tahat skřehotavé démony, aby vzápětí sklouzl do nádherného zpěvu houpavých refrénů. Hudba, která kreslí obrázky. Tančící houfy kolem ohňů, lomoz bitev, skřehotání vran, kvílení větru. Ani nanosekunda stereotypu, Borknagar mění tempa, melodie, styly... Tančí skrze závoje věků, rozpoutávají bouř, aby je vzápětí zažehnaly chladnou severskou idylou. Skladby jsou dlouhé, ale nedokáží nudit. V tom mlžném zvuku se každou chvíli odehrává nějaké nové drama. V překrásné Winterway se zhmotňuje hradba akustických kytar, kdesi v pozadí ovšem bzučí elektrický čmelák - a vzápětí se gard obrátí, Oystein seká hlavy vichřicí, Maelstrom chrčí, jakoby dodělával. A zase zpátky... jedinečné klávesy a fantastický bojovný popěvek... a zase naopak... U všech kurev, na tomhle albu je materiálu pro deset dalších. A přece tu není ani památky po nějaká nesourodosti, nebo přehuštěnosti. Všechno štymuje, všechno funguje tak, jak má. Nelze popsat. Marnost nad marnost.
Ačkoli i následující alba jsou výborná, objevná, propracovaná... , právě Olden Domain je tou fošnou, která dokonale vybalancovala všechny vlivy, typické pro hrdé syny Severu - agresivitu, pohanskost, melodičnost, mrazivost - a smíchala je do unikátní harmonie. Máte jedinečnou možnost vyslechnout teskné hymny zašlých časů, velebné hlasy dávno mrtvých gerojů... spatřit mlžný přísvit vyhasínající duše severu...
P.S. Zpracování a grafika bookletu je fenomenální. Žádné zmalované ksichty ve tmách. A přece ta knížečka studí...
Jedno z nejlepších folk/viking metalových alb všech dob. Propojuje se v něm jak skvělá atmosféra dávných a mrazivých časů, tak výtečná instrumentální a hudební složka. Olden Domain ani po šesti letech neztrácí nic ze své kvality...
9 / 10
Oystern G. Brun
- kytary
Grim
- bicí
Kai K. Lie
- basa
Fiery G. Maelstrom
- vokály
Ivan Bjornson
- klávesy a organic FX
1. The Eye of Oden
2. The Winterway
3. Om Hundredeaareralting Glemt
4. A Tale of Pagan Tongue
5. The Mountains Rove
6. Grimland Domain
7. Ascension of Our Fathers
8. The Dawn of The End
Fall (2024)
True North (2019)
Winter Thrice (2016)
Urd (2012)
Universal (2010)
Origin (2006)
Epic (2004)
Empiricism (2001)
Quintessence (2000)
Archaic Course (1998)
Olden Domain (1997)
Borknagar (1995)
Vydáno: 1997
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 44:33
Produkce: Borknagar
Studio: Woodhouse (GER)
Podmanivé. ;)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.