Toho pondělního slunečného odpoledne dorazila naše pětičlenná kohorta do Mnichova se značným předstihem, takže bylo dost času na prohlídku města i různých obchodů. Vynikajícím se jevilo i bavorské pivo, které jsem ochutnal v zahradní restauraci nedaleko od místa konání koncertu rock´n´rollových Švédů BACKYARD BABIES. Asi před devátou jsme se pak odebrali do už celkem slušně zaplněného klubu Backstage. Jedná se o plechový hangár o půdorysu tenisového hřiště či obyčejné školní tělocvičny, uvnitř výborně vybavený. Zvukařský aparát byl umístěn v jakémsi druhém patře těsně pod stropem, tak aby nepřekážel ve výhledu vzadu stojícím. A po straně asi 20 metrů dlouhý bar.

Krátce po deváté na pódium naběhla jakási místní dívčí kapela a musím uznat, že jejich našláplý anglicky zpívaný punk´n´roll ala THE DONNAS bylo radost poslouchat. Vystoupení mělo nasazení i výborný zvuk. Asi dvacetileté pipky rozjely strhující hodně pohyblivou show modelu 2 minuty go-go-go nářez -10 sekund pauza - 2 minuty go-go-go nářez  - 10 sekund pauza a tak pořád do kola. Bohužel se mi nepodařilo zjistit název této zřejmě domácí kapely (soudím tak podle toho, že s některými lidmi v prvních řadách na sebe cosi germánsky pokřikovaly a gestikulovaly, jakoby se dobře znaly). Jejich největší perlou byla zpěvačka, která svojí pódiovou prezentací opravdu žila a solidně rozpumpovala první řady. Ten večer jsem se tedy přesvědčil, že německé „holky to chtěj taky“!

Po krátké přestávce na přestavbu aparatury přišlo peklo. Na podium vtrhli BACKYARD BABIES v čele s řádně potetovanými borci Dregenem a Nickem Borgem. Kytarista Dregen však začal show v dlouhém kabátě, který by tak mohl nosit leda Napoleon při svém neúspěšném tažení Ruskem, a nedbajíc na přehřátí organizmu, strhával rozdováděné přední řady divokými gesty a masivními riffy. První skladbou byla „Heaven 2.9“ z alba „Making Enemies Is Good“ následována „Earn The Crown“ z novinkové desky „Stockholm Syndrom“. Publikum se nastartovalo takovým způsobem až jsem měl co dělat udržet se na nohou. Chvíli jsem byl davem unášen k levé straně pódia po chvíli zas k pravé, stojíc přitom na jedné noze a ještě ne na vlastní. Zvuk precizní a hlas Nickeho Borga, který byl očividně ve formě, dobře slyšitelný. Nicke se výborně doplňoval s Dregenem ve vokálech,  sólech i rychlých riffech. A navíc kytarista Dregen sám parádně odzpíval 2 skladby a sice „One Sound“ a „Star War“. Kostru koncertu švédských rockerů tvořily zejména skladby z poslední desky „Stockholm Syndrom“ jako např. „A Song For The Outcast“, „Year By Year“ či „You Tell Me You Love Me You Lie“ doplněné o starší lahůdky „Payback“, „Spotlight The Sun“ a perlu z největších „Highlights“ z přelomové desky „Total 13“. Pro mne byla jedním z největších vrcholů skladba „Brand New Hate“, jejíž nakažlivý refrén „…brand new hate for you, making enemies is good…“ řval snad téměř každý návštěvník klubu. Co se týče návštěvnosti, tak vězte ,že v klubu bylo narváno k prasknutí. Bylo téměř nemožné se prodírat davem na jiné místo. Odhadem bych tipoval minimálně dobrých 700 fans. Teď se ještě vrátím ke zbylým dvěma členům BACKYARD BABIES. Rytmická sekce byla výtečně sehraná a šlapala jak švýcarské hodinky. Bubeník Peder Carlsson si nechal narůst snad  20-ti centimetrové kotlety, kterými by mohl klidně bourat zdi. Za to basák Johan Blomquist je takovej normální blonďatej sáboš, kterého můžete vidět u nás na jakékoliv zábavě. S cigárem v hubě a klidem ve tváři skvěle doplňoval smrtelné údery skandinávského „Trautenberka“. Asi po hodině byla zakončena show skladbou „Made Me Madman“. Přídavek, na který se nemuselo příliš dlouho čekat obstaraly dvě novější  pecky a sice „Everybody Ready“ a singlová „Minus Celsius“, která byla dalším vrcholem už tak skvělého koncertu. Vše bylo zakončeno bouřlivým aplausem. Před rokem a půl jsem byl v témže klubu na stejně vydařeném koncertě spřízněných THE HELLACOPTERS, kteří dle mého názoru studiově BACKYARD BABIES přehrávají. Co se však týče porovnání obou kapel živě, zde o gól do šatny vedou právě Backyardi. Opravdu vynikající rock´n´rollový koncert.