THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BERSERK? „Rites of Supremacy“? Jak tvořivý a hluboký název. Starý brach Elvis by se jistě podivil, kdyby viděl jakých podob a mutací na sebe může vzít revoluce, kterou kdysi nevědomky rozpoutal. Oni si to blackouši sice neradi přiznávají, ale co jiného je black hraný podle staré školy, než očerněný rock’n’roll toho nejklasičtějšího střihu?
Právě tvorba BERSERK je toho zářným příkladem. Pravda, najdeme zde pár rozdílů, přece jen, od dob, kdy Elvise unesli mimozemšťané, už uplynul nějaký ten pátek, takže ne vše co odkázal budoucím generacím bylo pochopeno úplně přesně. Kupříkladu zmizelo fluidum dějin. Kotlety. Ten nejzásadnější ze zásadních znaků všech Elvisů a pravověrných rockerů. Kdo nemá kotlety, jako by nežil. Hoši z BERSERK si taky trochu popletli účel pomády a namísto tupírování svých skvělých účesů, rozmazali si ji po obličeji. Nu což, stane se. Jedinou věc, kterou Elvis nikdy neměl byly dřevěné meče a úžasné pagan štíty. To se jim holt musí připsat k dluhu.
Tak nejpodstatnější image máme za sebou a teď něco o hudbě. BERSERK hrají pagan black metal.
Omlouvám se, ale tady prostě nejde jinak. Tahle hudba je tak absolutně nudná a průměrná až je to k uzoufání. Tady dokonce není ani na co nadávat. Plytký, šedivý, plochý průměr. Absolutně nezajímavé album. Což je snad ještě horší, než kdyby se jednalo o vyloženě špatnou nahrávku.
5 / 10
Forjstorm
- Kytara
LordMonk
- Basa
Frozen Wind
- Bicí
Nazak
- Zpěv
1. Rites of Supremacy
2. Astapa´s Ashes
3. Berserker´s Blood
4. De Este A Oeste
5. Gaze At The Sky
6. Blood of The Gods
7. Journey To Eternity
Rites of Supremacy (2003)
...From the Celtiberian Woods (2001)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.