Nějak se v poslední době přestávám v té záplavě všemožných reunionů orientovat. Jméno SUFFOCATION má však dostatečnou váhu na to, aby jeho znovuzrození nepadlo v zapomnění. Své kvality už kapela v minulosti potvrdila mnohokrát a svůj pobyt na scéně nečekaně ukončila v roce 1998 edicí nepřekonatelného EP „Despise The Sun“, jenž odstupem času já osobně považuji za vrchol jejich tvorby.

Ani mě moc nepřekvapilo zjištění, že kapela se opět dává dohromady a chystá novou desku. Ta vychází letos v dubnu pod názvem „Souls To Deny“. Před SUFFOCATION stál velmi nelehký úkol, neboť laťka nastavená jejich průkopnickou tvorbou je velmi vysoko a konkrétně s „Despise The Sun“ se podařilo o další kus posunout hranice hudební brutality. Ze sestavy z roku 1998 zůstalo už jen torzo v podobě nezaměnitelného vokalisty/kanálisty Franka Mullena a kytaristy Terrance Hobbse, což jsou zároveň i zakládající členové kapely. Odpadlíky nahradili, na basovém postu Derek Boyer (ex-DEEDS OF FLESH), druhá kytara Guy Marchais (ex-INTERNAL BLEEDING) a na bicí Mike Smith. V prvních dvou případech se jedná (na death metalové scéně) o poměrně známá jména, přesto však, jak se ukázalo, si pánové ukrojili až příliš velký krajíc.

Deska to rozhodně špatná není, v rámci stylu dokonce vynikající. Vydat ji jiná kapela, tak nešetřím nadšením, ale jak už jsem uvedl, laťka je příliš vysoko a posluchač tak musí zákonitě porovnávat. Radikální překopání sestavy se logicky muselo projevit i na variabilitě a kreativitě při komponování materiálu pro „Souls To Deny“. SUFFOCATION se vzdali svého novátorství a vsadili na jistotu, v podobě reminescencí z minulosti. Ty jsou v některých případech až příliš zřetelné. Z tohoto pohledu by se omílání vlastních nápadů dalo hodnotit jako jednoznačný zápor. Je tady však jedno velké ALE spočívající ve faktu, že v případě SUFFOCATION tohle menší vykrádání sebe sama ještě pořád plodí dostatečnou kvalitu. Osm skladeb narvaných technikou a agresí jsou dostatečným důkazem, že tahle kapela má i dnes stále co říci. Pochopitelně, že oproti minulosti ubylo neotřelých nápadů, na druhou stranu není nutné být za každou cenu přílišně kritický, byť jméno skupiny už automaticky vyvolává poptávku po té nejvyšší kvalitě. Novým členům nelze upřít snahu, ale jejich přínos není ještě příliš výrazný. Spíše bych jejich výkon hodnotil jako velmi dobrý standard na US brutal death scéně. Frank Mullen nezklamal ani tentokráte a podle jeho kanálního chropotu soubor ihned bezpečně identifikujete.
Co se týče zvuku a produkce, tak ta nedisponuje takovou sílou a brutalitou, jak tomu bylo v minulosti. Celkově mi nazvučení nahrávky příjde takové umírněnější. Je to škoda, protože právě produkce bývala vždy velmi silnou zbraní těchto Američanů.

Dá-li se „Souls of Deny“ do kontrastu ke starším albům, jedná se patrně o prozatím nejslabší nahrávku SUFFOCATION. Máme-li však novou desku brát jako první nesmělý krok v nové éře kapely a zároveň jakousi zatěžkávací zkouškou nové sestavy, buďme shovívaví a dejme „Souls To Deny“ šanci. V rámci brutální odnože smrtícího kovu je to pořád vynikající nahrávka s přehledem válcující většinu scény.