À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Apoštolové temného trůnu dál zatvrzele drhnou své zemité evangelium! Jásejme, Fenriz a Nocturno Culto, tito nesvatí mistři severního větru, přinášejí z náruče matky Severu další mrazivou epištolu – epištolu plnou zatroleně neprogresivního, dřevitého a neměnného black metalu, jenž kdys zdobil širé hory, pole i lány skandinávské.
V krupobití stále nových a nových spór moderny vyhlíží Plaguewielder jako velebný kmet s jasným cílem a pichlavým pohledem. Pár věcí upoutá na první ohledání. Obal je (zboř se, cesto Trollů!) barevný. Počítám – li správně, je to už nějaký ten černý pátek, co Darkthrone dovolili svému obalu i něco mimo bílé, černé a modré (není to snad, u všech čertů, poprvé?). Přesto však je grafická stránka desky stejně propracovaná jako atmosferická. Stejně jako obal se zbarevněly i texty. Už to nejsou ty neproniknutelně filosofující satanské veršíčky, nýbrž dosti zajímavá porce destruktivně reflexivní lyriky. Klasické fenrizárny typu „Life is just a shadow of death“ přerůstají v podivně cynické výkřiky „Entertaining Satan On a Wet Electric Stage“. Pozoruhodné, bravurní.
Zato hudba si ponechává svůj starý, zatuchlý černý háv. Nevím, do jaké míry seká strýček Satyr zvlčilého Fenrize přes drápy, ale zvuk již dávno opustil pole kanálních hlukových směsí a pohybuje se v krajině naprosté čitelnosti. Přesto je stále zemitý, těžký, zahulený... Přesně takový, jaký se k dřevitému black metalu hodí. Tradičně mohutné dunění bicích dává vyniknout kytarovým meluzínám páně Culta – ty se často posouvají do polohy příbuzné brnivým zážehům kytarových agregátů klasiků Motorhead. Lemmyho sebranku připomenou i zatraceně šlapavé pasáže, při kterých to duní jako jako u Verdunu. Hlavní slovo si však ponechává tatíček black metal, kterého pařáty Darkthrone kdysi vytáhly na světlo všivého světa. Jedna parádní jízda střídá druhou – mordy pamětníků do syta okusí staré černé krve. Mně osobně nejvíc konvenuje prasopalná šlupka Command, která nádherně vyklenutými riffovými jízdami upomíná na časy, kdy Satyricon stvořili božskou Nemesis. A to je už opravdu dávno...
Není nad to si občas zavzpomínat. Stejně jako Motorhead křísí s železnou pravidelností starý dobrý špinavý rock ´n ´ roll, Darkthrone jsou nekromanti severské školy black metalu. Jejich Palguewildera vítám jako hosta z minulosti, perfektně zvládnutý testament zašlých let černého kovu. Jinak k němu snad ani přistupovat nelze...
Tady jsou veškerá slova úplně zbytečná, jsou to prostě staří DARKTHRONE, pokud jste je nenáviděli, milovat je nezačnete, pokud jste je milovali, nenávidět je nezačnete. Až tak jednoduché to je!
7,5 / 10
Nocturno Culto
- kytara, basa, skřehot
Fenriz
- bicí
1. Weakling Avenger
2. Raining Murder
3. Sin Origin
4. Command
5. I, Voidhanger
6. Wreak
Arctic Thunder (2016)
The Underground Resistance (2013)
Circle The Wagons (2010)
Dark Thrones And Black Flags (2008)
F.O.A.D. (2007)
NWOBHM (EP) (2007)
The Cult Is Alive (2006)
Too Old, Too Cold (EP) (2006)
Sardonic Wrath (2004)
Hate Them (2003)
Plaguewielder (2001)
Ravishing Grimness (1999)
Goatlord (1996)
Total Death (1996)
Panzerfaust (1995)
Transilvanian Hunger (1994)
Under A Funeral Moon (1993)
A Blaze In The Northern Sky (1992)
Soulside Journey (1991)
Thulcandra (demo) (1989)
Cromlech (demo) (1989)
Land of Frost (demo) (1988)
A New Dimension (demo) (1988)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Moonfog Productions
Stopáž: 42:50
Produkce: Darkthrone
Vynikající a ten vokál! Hlasitě si říkají o zkompletování.
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.