PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Takováhle živá vystoupení prý skupina pořádá pro své věrné fanoušky pravidelně. Na jedno dorazil i početný zástup z „nejmenované“ hudební společnosti, slovo dalo slovo (špunt střídal špunt) a ráno byla kocovinou nasáklá smlouva podepsána ještě roztřesenýma rukama hlavních aktérů. Tolik „oficiální fáma“ ohledně vzniku "Živé evoluce". Kdo ale sledujete tvorbu QUEENSRŸCHE pozorně, víte, že už dávno není všechno v pořádku.
Podle slov zbylých členů uzurpátor (ale také tvůrce drtivé většiny materiálu a výborný kytarista) Chris DeGarmo odešel po rozporuplné desce "Hear In The Now Frontier", na které skupinu překvapivě nasměroval až někam k výsostným vodám grunge. Náhrada v podobě Kellyho Graye díru v sestavě jen nouzově zalátala, nic víc. Nepřítomnost skutečně silné skladatelské osobnosti pak obnažila v celé kráse poslední řadovka "Q2K". Nemastná, neslaná, zbytečná. Turné k ní podle toho také vypadalo, skupina se z velkých hal stěhovala do malých klubů, mnohdy nezaplněných. V takové situaci zbývají dvě cesty. Vydat best of, koncertní album, případně ohlásit rozpad. Letmý pohled do nadpisu a diskografie ukazuje zvolenou cestu…
Koncertní záznam byl údajně pořízen během dvou zastávek v domovském Seattlu, přičemž se vybíralo z nejpovedenějšího. Dvojdisk je rozdělen do čtyř suit, uceleně, v návaznosti podle řadových desek (viz. tracklist níže). První blok, tzv. písní stařešin, startuje "NM156" a překvapí místy hodně „divokým“ (čti falešným) zpěvem Geoffa Tatea, o němž se všeobecně ví, že i na živo podává bezchybné výkony. Na vrub to zřejmě nutno přičíst nerozezpívanosti, protože nic podobného se již po zbytek hrací doby neopakuje a Geoff dokazuje, proč je jedním z mála klasických výškařů na Zeměkouli, jejichž falzet netahá za uši. "Walk In The Shadows", "Roads To Madness" nebo třeba majestátní "London" potvrzují velkou chytlavost ranného období. "Sceaming In Digital" končí epochu největšího vzpomínání, když čas uzrál na předání štafety. Přichází s intrem "I Remember Now" a všichni mají jasno, musí následovat "Revolution Calling" a pochopitelně další šlehy z dodnes skupinou nepřekovaného megaopusu "Operation: Mindcrime". Stohy papíru už o něm byly popsány, na desce má zákonitě nejobsáhlejší zastoupení, tak snad jen zmínka o rozpůlení svižného trháku "Spreading The Disease", když prostředek vypláče "Requiem".
Převážně ve stínu "Empire" dýchá třetí Suita, která tak plynule načíná druhé CD. První dva záseky ("I Am I" a "Damaged") jsou sice až z následující "Zaslíbené Země", ovšem zbylé čtyři kousky vrací ručičky hodinek zpěv proti proudu času do područí "Říše". Co věc, to jasná sázka na hit. Bohužel, s posledním blokem padá kvalita celé nahrávky prudce k zemi. Pořád stejná skupina, stejný zvuk, ovšem najednou ztrácí na lehkosti. Šlechtic, který začal sedlačit, takový jsem měl pocit z posledních dvou regulérních desek, a mám ho i tady. Jestliže celý čas prolétali v devítkových dimenzích, střemhlavý pád k hlubině šestkové hodně zamrzí. Třeba to poznají sami a nadechnuti vyplavou opět nad hladinu. Přál bych to jim i sobě.
K čemu že je tedy koncertní album dobré? No, mně osobně donutilo znovu oprášit staré desky skupiny a konečně si na CD pořídit remasterovaný "Operation: Mindcrime" ve skvostné edici francouzské firmy Axe Killer, kde je připojeno i první EP "Queensrÿche". Vy máte svůj rozum, tak třeba také něco vymyslíte…
Z poslechu "Živé evoluce" jasně vyplývá, jaký nebetyčný rozdíl ční mezi klasickou tvorbou QUEENSRŸCHE a jejich nejaktuálnější produkcí. Závěrečná suita "HITNF/Q2K" sráží skvělý pocit ze všeho předcházejícího a zřejmě si je toho vědoma i samotná skupina, když trh zaplavila kompilacemi a teď i tímto koncertním záznamem. Snad se ještě vzpamatují?
8 / 10
Geoff Tate
- zpěv
Michael Wilton
- kytara
Eddie Jackson
- basa
Scott Rockenfield
- bicí
Kelly Gray
- kytara
1. DISK 1: MM156
2. Walk In The Shadows
3. Roads To Madness
4. The Lady Wore Black
5. Take Hold of The Flame
6. Queen of Ryche
7. London
8. Screaming In Digital
9. I Remember Now
10. Revolution Calling
11. Spreading The Disease
12. Requiem
13. Spreading The Disease Pt.II
14. The Mission
15. Suite Sister Mary
16. I Don´t Believ In Love
17. Empty Room
18. Eyes of A Stranger
19. DISK 2 : I Am
20. Damaged
21. Empire
22. Silent Lucidity
23. Another Rainy Night
24. Jet City Woman
25. Liquid Sky
26. Sacred Ground
27. Falling Down
28. Hit The Black
29. Breakdown
30. Right Side of My Mind
Vydáno: 2001
Vydavatel: Sanctuary
Stopáž: 78:19 + 57
Produkce: Kelly Gray Studio: Moore Theatre In Seattle
Opravdu výborný záznam, Tate se rozjede a pak rules.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.