OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pod záhadným jménem FAUST AGAIN se skrývá neméně záhadná polská partička na slovo vzatých teenagerů, kteří pod štítem jednoho z velkých alchymistů středověké Evropy objevují vlastní recept na dlouhověkost metalu. A nutno říct, že se jim to docela i daří. Při pohledu na obrázky hlavních protagonistů by sice člověk raději vzal nohy na ramena, neboť by se mohl po právu domnívat, že bude vystaven kakofonii demáčového zvuku, jdoucí ruku v ruce s hráčským neumětelstvím a přehnanou dávkou mladického sebevědomí, leč opak se stává pravdou.
I přes nízký věkový průměr produkují FAUST AGAIN až zarážejícně kvalitní hudbu, ve které roubují na poctivý, dnes již světoznámý a časem prověřený, polský death metalový základ překvapivý počet rozšiřujících prvků převážně z oblasti brutální melodiky. Deska „Seizing Our Souls” čítá sice jen sedm skladeb, které ovšem nejdou se stopáží pod pět minut a mají k tomu rozhodně opodstatnění. Nápadů, které v sobě skrývají, je skutečně přehršel. Najdete zde melodické kytary, hutné riffy, thrash-deathové sypací pasáže i lehce relaxační bublání basy. Skladby v sobě poutají úžasnou energii, evokující občas až grindové šílenství. Jedna z věcí co mi však na albu trochu nesedí jsou vokální linky. Rozhodně nejsou technicky špatné, to ani náhodou, ale prostě mi není příjemný místy dost hysterický projev. Leč zaznamenal jsem pokus o melodický zpěv, což by mohla být v budoucnu vlašťovka nápravy. Stejně tak se na albu vyskytují až moc energeticky natlakované pasáže. Nevím jestli měknu, nebo co, ale při poslechu FASUT AGAIN zažívám něco jako nepohodlí a zdá se mi, že kapela tlačí místo na pilu až přespříliš, což je ještě podpořeno maximálně vybičovaným zvukem, který drtí a láme kosti jak seschlá stébla trávy. Na druhou stranu dokáže kapela vytvořit opravdu poutavé melodie, které mi nedají spát, stejně jako skvělé thrashující riffy.
Na to že se jedná o debutní album maldičké kapely je „Seizing Our Souls” opravdu nadmíru povedená deska. Je plná nápadů bez zbytečného zatížení dobovými klišé, instrumentálně na úrovni, má skvělý zvuk a v neposlední řadě i vkusně a profesionálně zpracovaný obal, což nebývá vždy pravidlem. Hudebně těží z mnoha extrémních metalových větví což jen přispívá k celkové poslouchatelnosti. FAUST AGAIN v sobě rozhodně skrývají velký potenciál, otázkou je co bude dál… Nebýt toho, že jsem „měkoň” a že mě deska občas tahá za uši, hodnotil bych asi i výše.
Solidní debut. Nářez mající hlavu a patu od začátku do konce. Škoda jen poněkud silné příměsi grindového holocaustu, který mi osobně moc nešmakuje. Jinak ovšem skvělé album.
7 / 10
1. The Truth Is Absolution
2. Ghosts Of The Past
3. Numb
4. Stay Of Execution
5. In The Land Of Dreams
6. Among The Grey Masses
7. Outro
Seizing Our Souls (2003)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Circulation Records
Stopáž: 33:00
Produkce: P.W.Engel
Studio: Serakos
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.