OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Táborská kapela F.O.B. patří na tuzemské scéně již mezi slušně zavedená tělesa. Po sedmi letech existence, dvojici dem a jednoho MC nadešel čas pro plnohodnotnou prvotinu, která nese jméno "Follow The Instructions" a vyšla minulý rok na etiketě I.F.A. Records.
Z výjimečně pravdomluvného promoletáku se dozvídáme, že skupina sama definuje svůj styl jako schizo blast death metal. Já sám si dovolím tuto charakteristiku mírně poopravit na střednětempý death metal s občasnými výlety do jiných stylů, jako je HC, doom nebo thrashing s progresivním nádechem (samozřejmě v rámci stylu, žádné otravné exhibující pidlikání se opravdu nekoná). Nálepku „schizo“ můžeme F.O.B. s přivřením oka odkývat a to především díky nečekaným stylovým kotrmelcům, občasným samplovaným útokům ze zálohy nebo elektronicky různě pokřiveným vokálům. I díky počítačovým trikům působí vokální složka velmi pestře, k dispozici je totiž i blackové krákání a hlavně velmi hluboký growl, který má na desce dominantní postavení. Snad jediný zápor na jinak zajímavé 11 skladbové kolekci vidím v určité těžkopádnosti projevu kapely při thrash/deathových pasážích. V těchto místech to chce investovat více energie a třeba i popohnat jinak spolehlivou rytmiku k vyšší rychlostní aktivitě.
Z ostatních atributů CD je nutno vyzdvihnout opravdu velmi representativní zvuk, kvalitně zpracovaný booklet a netradičně podanou metaforickou lyriku. Je vidno, že F.O.B. si dali na „Follow The Instructions“ záležet, nic neodbyli a hned svým prvním albem nastavili laťku kvality do slušných výšin. Bude zajímavé sledovat jejich počínání i nadále. První příležitost k tomu bude už na letošním Brutal Assaultu, kde se F.O.B. představí pozdě v noci v samotném závěru prvního hracího dne. Pokud tedy odoláte zcestnému vábení výčepů určitě se na zajímavou trojici z Tábora zajděte podívat.
Je vidno, že F.O.B. si dali na „Follow The Instructions“ záležet, nic neodbyli a hned svým prvním albem nastavili laťku kvality do slušných výšin. Bude zajímavé sledovat jejich počínání i nadále.
7 / 10
Jiří "Bendys" Beneš
- Kytara, vokály
Tomáš "Corbow" Kotrba
- basa, vokály
Martin "Márty" Volný
- bicí a cimbály, samply, vokály
1. Neverending Porjection
2. The Mask
3. Whiteness
4. Reality
5. In Progress (instrumental)
6. Time Runs Slowly
7. The Judge
8. The Horse Blow Job
9. Emotional Samomasochistic
10. Indian Fall (instrumental)
The Dice (2008)
Default (2005)
Follow The Instructions (2003)
Blame? (MC demo) (2000)
Fobia (MC demo) (1997)
Only Dead Can Survive (MC demo) (1996)
Vydáno: 2003
Vydavatel: I.F.A. Records
Produkce: I.F.A. records, F.O.B.
Studio: Kocis sound
Kontakt: Jiří Volný, Petra z Ústí 1733, 390 02 Tábor
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.