PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Liv Kristine Espenaes Krull nakonec přeci jenom po mnoha letech opustila svůj rodný klan THEATRE OF TRAGEDY a spolu se svým manželem Alexandrem Krullem (ATROCITY) založili novou skupinu LEAVES´ EYES. S TOT strávila dlouhá léta, nazpívala řadu alb, z nichž některá jsou dnes již klasikou gothic metalové hudby („Velvet Darkness They Fear“, „A Rose For The Dead“). Role jejího tenoučkého hlásku byla zpočátku hlavně v kontrastu k Raymondově chrapláku, ale časem si vydobyla přednější pozici (hlavně na posledním „Assembly“). Mimo to nahrála i sólové pop rockové album „Deus Ex Machina“. Odchod od TOT ohlásila letos v zimě a skupina za ní dosud nenašla náhradu. Alexander Krull se svou partou ATROCITY slaví úspěch hlavně v Německu a touto dobou vydávají nové album „Atlantis“.
Manželé Krullovi (neplést s manželi Cruelovými – myšleno zřejmě registrované partnerství Neckář-Bauer – pozn. korektora) v LEAVES´ EYE servírují hudbu, která je někde na pomezí jejich dosavadních počinů. Skupina se na albu „Lovelorn“ soustřeďuje především na příjemné melodie a romantickou atmosféru. Jinými slovy jde o průměrný heavy rock s velmi sladkými aranžemi. Celé album je navíc komponováno tak, aby co nejvíce vyniknul andělský hlásek Liv K. Poslech „Lovelorn“ mě však donutil si znovu pustit něco od TOT, abych se přesvědčil, jestli je ta křehulka skutečně tak nevýrazná zpěvačka. Její hlásek nikdy nebyl nijak výjimečný, přesto například na posledním albu TOT podává velmi slušný výkon. Více se svým hlasem pracovala. V LEAVES´ EYES se po celou stopáž drží jedné (hodně vysoko položené) tóniny. Kdo slyšel „Deus Ex Machina“, bude mít dostatečnou představu. Hudba byla nejspíš psána na líbánkách, to by vysvětlovalo totální nevýraznost a unylost hudební složky. Jinak hudebníci například na posledním albu ATROCITY dokazují, že mají na víc. Zde se nesnaží nijak prosadit, natož vyniknout. Klávesista (pochopitelně Alexander) je pak hlavním cukrářem, který zazdí veškeré nadějné riffové pasáže. A čtyřicet minut sladké hudby postupně začíná unavovat.
Na „Lovelorn“ jsem četl dost chvály, ale nevěřte tomu (nebo nevěřte mně), není o co stát. Možná až se manželům trochu zklidní hormony a dítě povyroste, tak nahrají mnohem lepší album, zkušenosti na to mají.
Heavy rock sladký jako čerstvé jahody s melodiemi a vlezlostí pop music. Navíc má tak medové aranže, až z toho bolí zuby. Ani ne průměrný rock s nevýraznou hudbou a nevýrazným zpěvem.
4 / 10
Liv Kristine Espenaes Krull
- zpěv
Alexander Krull
- programování, zpěv
Torsten Bauer
- kytara
Mathias Röderer
- kytara
Chris Lukhaup
- basa
Martin Schmidt
- bicí
1. Norwegian Lovesong
2. Tale of the Sea Maid
3. Ocean's Way
4. Lovelorn
5. The Dream
6. Secret
7. For Amelie
8. Temptation
9. Into Your Light
10. Return to Life
Lovelorn (2004)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 41:54
Produkce: Alexander Krull
Studio: Mastersound Studio
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.