OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Majíce mírnou úchylku pro vše týkající se světu WARHAMMERu jsem pochopitelně skočil po prvním dílu z nové série z „Říše“. Samozdřejmě, stačí se podívat na legrační přebal a hned člověk ví, o čem bude zbytek knihy. Očekávat na poli fantasy něco přelomového či originálního by jistě bylo bláhové, ale očekávat poutavé zpracování bláhové není. Ostatně to v posledních letech více než dostatečně dokázal William King se svou sérií o trpaslíku Gotrekovi. Ten rovněž jen čerpal z již vyčerpaných témat, ale jeho přístupem k tématice, velmi nadprůměrně poutavým stylem psaní a hlavně dokonalým začleněním příběhů do reálií WARHAMMERu vyvolalo u W-pozitivních lidí slušnou mánii. Jak to tedy je se sérií o novém „zachránci“ Říše (zachránce je pochopitelně v závorkách, neb lidstvu jen protahuje agónii)?
Nástin příběhu je zruba tento: Dítě, které nezná své rodiče, žije v bídných podmínkách a otrocky pracuje u rodiny hostinského v jedné odlehlé vesnici v lesích východně od Middenheimu. Postupem času si uvědomuje, že není zas tak obyčejné dítě a zkamarádí se s mladou čarodějkou. Konrad má jakýsi „Jediovský“ dar vidění blízké budoucnosti, který mu pomáhá v bojích. Rodnou vesnici přepadne a vyplení armáda bestií a jediný přeživší obyvatel se vydá hledat štěstí v širém světě a postupně se stává neohroženým válečníkem. Jak se dalo očekávat, nic co by tu už stokrát nebylo. Literární styl Ferringa není ničím nadprůměrným, ale přesto se kniha poměrně dobře čte. Nicméně v prní půli se po dějové stránce mnoho neděje a autor se soustředí na vykreslení svého charakteru, možná až zbytečně obsáhle. S prvním pohledem hrdiny do zrcadla se konečně začne příběh trochu rozebíhat a následné vyvraždění vesnice nepostrádá nepostradatelnou dávku brutality a naturalismu. Další část knihy má slušný spád, který kdyby měla od počátku, mohlo by jít o mnohem lepší dílo. I přes svou zvědavost, jak se bude osud (především těch vedlejších) charakterů vyvíjet dál a jak se vyvine nevyhnutelná konfrontace se světem Chaosu, nemyslím, že by serie Konrád měla nějak vybočit z průměru.
Fandové všeho, co nese licenční znaky Games Workshopu, si knihu nejspíš přečtou nezávisle na mé kritice. Ostatním lidem, kteří dosud k tomuto světu nepřičuchli, knihu Konrad příliš nedoporučuji a od hodnocení nechť si raději ještě dva bodíky odečtou. Kdyby jste se však přeci jenom chtěli podívat do světa WARHAMMER, doporučuji již zmíněného „Zabíječe Trolů“ (nedávno znovu vydaného), nebo některou ze zbírek povídek („Říše Chaosu“, „Vlčí jezdci“). Tudy vedou mnohem kratší cesty do Říše.
Konvenční fantasy příběh o dalším z nespočetně dlouhé řady neohrožených válečníků. Kniha, která na sebe upoutá spíš podtitulkem WARHAMMER, než svým obsahem.
5 / 10
Vydáno: 2004
Vydavatel: Polaris
David Ferring: KONRAD
Přel.: Martin Bodlák
Obal.: Karl Kopinski
Frenštát pod Radhoštěm:
Polaris, 2004. 238 s.
ISBN 80-7332-041-X
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.