THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Němečtí BLIND GUARDIAN jsou bráni jako jeden z hlavních vlivů při formování evropské speedmetalové scény. I když se v dnešní době pohybují v trochu jiné hudební oblasti, jejich starší desky jsou mezi fanoušky stále populární a z odkazu krefeldských čerpá i nadále velké množství kapel. V případě některých jedinců se obdiv přeměnil až v jakési „zbožštění“ a proto se nelze divit, že se kapela dočkala i tributního CD.
Narozdíl od řadového alba se v tomto případě nemusíme zabývat nějakým skrytým konceptem, nebo myšlenkou, které by měl posluchač na desce najít - jedná se o kompilaci, takže si pojďme jednotlivé skladby rozebrat pěkně pod drobnohledem. Písně, které si skupiny vybraly k interpretaci, jsou v originále (díky svědomitému přístupu BG) bezchybné, takže pouhé přehrání původní verze by se rovnalo předem prohrané partii. Naštěstí si většina kapel tento fakt uvědomila a hudebníci si jednotlivé skladby přizpůsobili k obrazu svému.
Nejčastěji používaným odlišným prvkem je jiný typ zpěvu (skřehot, nebo ženský hlas) - zrovna tuto dvojkombinaci zvládli výborně GALADRIEL v písničce „The Hobbit“. Ukazuje se, že BG neovlivnili jen speedmetalovou scénu, ale že na jejich hudbě vyrůstali i kapely hrající tvrdší žánry - viz. ACRIMONY, DELIRIOUS, JORMUNDGARD nebo FAIRYTALE - neznám jejich původní tvorbu, ale podle typického skřehotání bych je všechny tipoval na blackmetalová seskupení.
Pozoruhodně se svého úkolu zhostili českobrodští CRUEL, kteří místo jedné skladby zpracovali hned tři. Výsledkem je zajímavé medley „Last Tales From The Twilight Valhalla“. Škoda jen, že dobrý nápad nejde ruku v ruce s výsledkem - ten poněkud pokulhává díky slabším pěveckým výkonům. Naopak po této stránce jsou skvěle zvládnuty úvodní dvě písně - DEAD POETS SOCIETY s „The Last Candle“ a SALAMANDRA s „A Past And Future Secret“. Zpěvák DPS je barvou hlasu Hansimu velmi podobný a jejich interpretace je originálu zdaleka nejbližší. Nikterak nezaostávají ani TWILIGHT HALL a jejich „Imaginations From The Other Side" - další velmi podařená věc. Celkem dvakrát máme možnost slyšet hit „Theatre Of Pain“. Nabízí se zde srovnání ženský (SYRIUS) vs. mužský hlas (FATE KEEPER). Já osobně bych to viděl zhruba tak na plichtu. Méně zdařilá provedení skladeb mají na svědomí kapely BLACKENED, DELIRIOUS a CLONE. Nejedná se o nějaké vyložené průšvihy, ale na první poslech je jasné, o kolik proti původním verzím zaostávají.
Toto tributní CD je sympatický počin. Již podle zúčastněných kapel se dala tušit vysoká kvalita a myslím si, že se očekávání naplnila. Pro ortodoxní fanoušky určitě povinnost, pro ty ostatní, kteří touto kapelou tolik nežijí, je to určitě dobrý prostředek pro připomenutí starších alb, která se na jejich playlistu již nevyskytují tak často jako dříve.
Dobrý nápad vydat toto CD. Výborná hudba v podání talentovaných kapel. Rozhodně nezklame.
1. DEAD POETS SOCIETY - The Last Candle
2. SALAMANDRA - A Past And Future Secret
3. ACRIMONY - And The Story Ends
4. BLACKENED - Another Holy War
5. CRUEL - Last Tales From The Twilight Valhalla
6. GALADRIEL - The Bard's Song (The Hobbit)
7. TWILIGHT HALL - Imaginations From The Other Side
8. DELIRIOUS - Majesty
9. SYRIUS - Theatre Of Pain
10. CLONE - Welcome To Dying
11. JORMUNDGARD - Follow The Blind
12. FAIRYTALE - Lost In The Twilight Hall
13. THE ARROW - Time What Is Time
14. FATE KEEPER - Theatre Of Pain
-bez slovního hodnocení-
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.