Když jsem se zhruba před rokem a půl dozvěděl o založení nové kapely skládající se z bývalých členů GUNS´N´ROSES Slashe, Duffa a Matta ve spojení s heroinovým dobrodruhem Scottem Weilandem, který donedávna pěl u grungeových STONE TEMPLE PILOTS, nezanechávalo to ve mně žádný nikterak výrazný dojem. Nevyvolávalo to ve mně příliš velké očekávání či pocit těšení. A to i přesto, že jsem vždy patřil mezi příznivce starých Stradlinovských GUNS´N´ROSES. Nedůvěra pramenila zejména z faktu, že například Slashovi sólovky se SNAKEPIT či punkové projekty Duffa MC Kagana v post G´N´R období se zrovna příliš nevyvedly. Netvrdím, že jsou tato alba špatná, ale rozhodně nepatří k věcem, které je nutné vlastnit. Desce „Contaband“ předcházelo roční vytrvalé klubové koncertování a celkem pozitivní reference v hudebním tisku.

A jak to tedy s novinkou bývalých GUNS opravdu je? Nebudu to tedy déle protahovat. Doslova mi vyrazila dech. Od prvního momentu narvané street rockové palby „Sucker Train Blues“ až po poslední tóny závěrečné balady „Loving The Aliens“ jde o nezapomenutelný hard rockový zážitek. Kompaktní monolitické dílko nemá slabšího místečka, všech třináct kompozic je vysoko nad průměrem současných rock´n´rollových alb. Vše nastartuje již výše zmíněná razantní rychlá pecka „Sucker Train Blues“, která má tu moc rozpumpovat celičké vaše tělo. Končetiny se v elektro tranzech klepou a neovladatelně pohybují, žíly napínají, hlava třeští. Nahuštěný otvírák následuje neméně zdařilá riffová jízda „Do It For The Kids“, jejíž refrénová část v sobě koncentruje vše, pro co tento druh hudby nade vše miluji. Kytarová tvrdost, variabilita a neotřelost zpěvových linek, energie, nápad. To jsou ty pravé pouliční beaty! Odlehčenost, s jakou nám kapela předhazuje další a další famózní fláky plné výborných nápadů ve vokálních linkách, titánských riffů, parádních Slashových sól, je neuvěřitelná. Ďábelský mulat střílí z šestistrunky jedno krkolomné sólo za druhým. Několikrát i od chvíle, kdy skladba sotva začne. Oceňuji skvělý výkon zpěváka Scotta Weilanda, který se bravurně zhostil své úlohy v ryze rock n´rollové formaci. Jeho nakřáplý a zdravě nasraný hlas v nejtvrdších skladbách skvěle kontrastuje se třemi něžně odzpívanými baladami, které mají do prvoplánové podbízivosti sakra daleko. V nich Weiland teprve odhaluje veškeré své pěvecké možnosti. Je obdivuhodné, jak se zde zbavil své grungem načichlé vokální manýry. Tehdejší téměř kopie Eddieho Veddera je dnes postavená na vlastní nohy, s vlastní barvou, silnější a opravdovější než kdy dříve. Odhaduji, že takhle dobře ještě nezazpíval.

Deska „Contraband“ tedy obsahuje kromě tvrdších street rockových kompozic náladou lehce koketujících s punkem, jako jsou „Big Machine“, „Illegal I Song“ či „Spectacle“, také tři výtečné balady „Falling To Pieces“ , „You Got No Right“ a „Loving The Aliens“. Zejména pak rozmáchlá vzletnost a neuvěřitelná gradace v první a procítěnost druhé jsou neopakovatelné. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem na některém albu slyšel tak povedené pomalé songy jako právě zde. Před dekádou? Možná i déle. Navíc skladba „You Got No Right“ v sobě má potenciál stát se písní generační, samozřejmě v kontextu hard rockové muziky. Dalšími vrcholy jsou zatím dva již zveřejněné singly. A sice loňský a ve velkém předstihu uvedený song „Set Me Free“, jenž je spíše rychlejší rock´n´roll ve stylu raných GUNS´N´ROSES, a nyní všude propagovaný „Slither“, který startuje výtečným basovým motivem a graduje v strhujícím refrénu pod nánosem hustých střednětempých riffů.

Nikdy jsem si nemyslel, že by ex-členové dříve tolik proslavených GUNS´N´ROSES mohli ještě nahrát takhle kvalitní a opravdové album. Na rozdíl od Axla Rose, kterému, jak se zdá, nikdy nešlo výhradně o muziku a vždy kalkuloval, jestli se mu vyplatí do comebacku GUNS´N´ROSES jít, jeho bývalí spoluhráči nelenili a znovu vlítli do kolotoče klubových vystoupení. A co víc – byli schopni nahrát takto silné kytarové album. Dovolím si tvrdit, že při srovnání se zde recenzovanou deskou „Contraband“ neobstojí ani předlouhé slovutné dvojalbum GUNS´N´ROSES „Use Your Illusion“, natož pak Slashův SNAKEPIT. Na iluzích bylo totiž tenkrát vedle opravdu povedených skladeb také mnoho vycpávek a zbytečných nastavovaných songů. Jedině snad památný a nepřekonaný debut „Apetite For Destruction“ ze sedmaosmdesátého snese srovnání s touto deskou. Novinka „Contraband“ je bez slabého místa, kompaktní a vyrovnaná. VELVET REVOLVER obrovsky překvapili.