K návštěvě útulného žižkovského klubu Kain zvala v onen horký letní večer dvojice stylově odlišných kapel. Plzeňská instrumentální trojice MADE BY THE FIRE představuje řekněme tvrdší metalový(?) proud, zatímco olomoucké SPLIT BEARING můžeme zařadit do prog-metalového ranku.
Tato hudebně zdánlivě nesourodá dvojice se nakonec ukázala jako šťastné řešení a kdo zavítal do Kainu, rozhodně neprohloupil.

MADE BY THE FIRE jsou už zavedenou kapelou brázdící domácí koncertní pódia po několik let. Je veliká škoda, že skupina prozatím nevydala žádnou oficiální studiovou nahrávku, protože díky svým kvalitám by si to nepochybně zasloužila. Raritou MADE BY THE FIRE je fakt, že jejich tvorba pozůstává z čistě instrumentálních skladeb, což je obzvláště u druhu muziky, který hrají, dosti neobvyklým jevem. Své kvality “mejdi“ potvrdili i tentokráte. Publiku, složenému většinou z muzikantů a redaktorů “konkurenčních“ hudebních periodik, bez ostychu předvedli svůj thrashcoreový uragán plný psychedelických riffů. Jednotlivé skladby jsou převážně menší stopáže, ale ani to kapele nebrání předvést na krátké ploše festival kvalitních hudebních nápadů a překvapení. Hnacím motorem snažení MADE BY THE FIRE je pak hlavně bicmen Ondra, který se za svou soupravou rozhodně nefláká a jeho nasazení a přístup je až dechberoucí. Je opravdu škoda, že se tvorbou této skupiny nemůžeme kochat i z oficiálních nahrávek Už by bylo načase, pánové! Na naší scéně se jedná o velmi specifické, originální a hlavně smysluplné seskupení.

Jméno SPLIT BEARING mi ještě pře pár dny absolutně nic neříkalo. Dozvěděl jsem se o nich z několika na sobě nezávislých zdrojů, které se však vzácně shodovaly v příznivých referencích, jenž by se daly shrnout do tvrzení: „Konečně kvalitní český prog“. Mám však dojem, že škatulka “prog“ je již v poslední době značně zprofanovaná a dá se za ní lehce schovat i nejedna hudebně exhibicionistická nahrávka, která však v konečném důsledku najde své posluchače jen mezi jejími stvořiteli. Tohle však není případ olomouckých. Jejich písně totiž, kromě atributů typických pro tento styl, jako je koketování s jazzem a artrockem a dalšími posluchačsky náročnějšími hudebními proudy, nepostrádají jasnou strukturu a nosnou myšlenku a hlavně, mají hlavu i patu! Každá skladba žije svým vlastním životem a napětím, čímž je dosaženo efektu v podobě soustředěného posluchačova poslechu. Myslím si, že prog v tomto provedení je lahůdkou nejen pro jeho vyznavače. Instrumentální kvality této pětice (v Kainu hráli bez klávesačky) jdou ruku v ruce v s kvalitou jejich tvorby. Asi nejznámějším jménem ze sestavy SPLIT BEARING je bubeník Jiří Lýsek, dříve působící u death metalových GODLESS TRUTH. Výborná kytarová práce je zásluhou dua Miroslav Řezníček – kytara a Tomáš Surma – šestistrunná basa. Neméně důležitou složkou jsou vokály, které obstarává Petr Duliškovič. Jeho projev bych hodnotil jako velmi vyspělý a na domácí poměry vynikající. Petr dokáže své hlasivky ukočírovat i ve vyšších polohách a nesklouzává tak k lacinému falzetovému pištění. Zainteresovaným jeho barva hlasu možná trošku připomene James LaBrie-ho z DREAM THEATER, což však rozhodně nehodnotím jako negativum.
SPLIT BEARING mají na kontě prozatím jedno demo „Somewhere In Between“, které vyšlo loni na podzim a dle mého názoru je jen otázkou času, kdy jim vyjde dlouhohrající deska. Jediný problém vidím pouze v hledání odpovídajícího vydavatele. Vše ostatní má tato kapela ve svých rukou a jak jsme viděli v Kainu – zcela pevně!