„Adam & Eve“. Jednoduše, výstižně a přece nezařaditelně. Kde se ale nacházejí květinoví králové se svým novým dílem? Jsou stále ještě v pokušení poznání před zapovězeným stromem, stojí snad již za branami ráje před nástrahami nevinného světa nebo se jejich nový hudební opus nemilosrdně zrodil jako Kainovo znamení?

Mučivé může být zjištění, že se králové květinových plání odpoutali od rytmicko-harmonických hurikánů předchozích opusových čísel a prakticky ve stejném složení se vydali napříč krajinou notových fantazií k přístavům do mrtě nabitým klasičtějšími a méně strukturovanými hudebními kompozicemi. Vystavěny na statných kýlech melodiky jsou všechna ta plavidla, která míří k úspěšnému zakotvení v posluchačově přístavu. Bez košatých formací, bez úhybných manévrů, bez planoucích nadějí nepoznaných krás, většina z nich se však hrdě dme v záři skomírajícího slunce s nepřehlédnutelným erbem budoáru pětilinkových květů.

Čas strávený v zahradě prvního hříchu není však nikdy zbytečný. Vstupenky nejsou zapotřebí a průvodce i kronikář Roine Stolt nevytváří iluze nicotných pozlátek. Dva mohutné kmeny, jejichž kořeny sahají do progresivních živných půd minulých dekád, jsou důkazem živoucích epických básní se všemi zralými plody. Zejména první dvacetiminutovka „Love Supreme“ se svými kombinovanými takty, lehkými synkopami, zpěvnými linkami všech tří zlatohrdelních persón - Stolta, Gildenlöwa a Frödberga – i jemně rozprášeným prog-rockovým pylem od Roineho sólové kytary až k hammondově znějícím scénám kláves se neodvrací od tolik potřebné královské přízně. O poznání přímočařejších je několik dalších skladeb, u nichž je dávkování rozmáchlých partů ze štětců rytmického „Duchampa“ i kontrapunktického „Kubišty“ sníženo na minimum a pod nánosy základních motivů vysvítá spíše melodické souznění barevných ploch „Moneta“. Dva krátké, čistě instrumentální sety z dílny mistra Bodina neurazí - GENESISovská anabáze Babylonu i laciný klavírní romantický valčík mají funkci pouze výplňovou. Ať je však pod dotěrným drobnohledem titulní boogie nasáklá „Adam & Eve“, či prog-energicky ohraničená „Timelines“ s bluesovými konturami, vyhledávat zde nudné, nebo snad dokonce špatné, pasáže by byla po čertech nezkušená chyba. Na mysl totiž při poslechu vytanou hned tři pádné důvody, proč se těmto temným myšlenkám zdaleka vyhnout. Přesná Zoltanova hradba bicích a perkusí - přesto však o poznání střízlivější, než na „Unfold the Future“ - Jonasova výbušná i vrnící basa – tradičně se zárukou mistrovského glejtu – a  uhrančivý zpěv Gildenlöwa, který se podle kuloárních zpráv tímto albem již nadobro zapsal do stálé expozice hudebních mágů THE FLOWER KINGS. Právě jeho neuvěřitelné hlasové dispozice dokreslují plnost vokálních partů, nejvíce pak v netypické, avšak vzletně a s umem konstruované expresivní skladbě „A Vampires View“, která by se možná lépe vyjímala na počinu severských kolegů PAIN OF SALVATION.

Návnady, jimiž nás do svých tenat lákají THE FLOWER KINGS jsou stále plné nekončících překvapení a má-li být lákadlo naprosto spolehlivé, k opusu roku 2004 by se hodilo přidat i „boční“ projekty – KARMAKANIC a TANGENT, jimiž by se váhy v trojúhelníkovém základu hudby vyrovnaly. Zda se hřích návratu k odkazům progrockového stvoření stane také hříchem rouhačských objevitelských cest se ale z románového „Adam & Eve“ vyčíst nedá. Třeba se tato jiná kapitola z tlustých svazků dějin THE FLOWER KINGS jednou stane obroušeným pískovcem v rozpraskaném mramorovém masívu, třeba se výheň spalující nezkrotné laviny harmonie příště rozhoří s novým oslnivým zábleskem soukromých nástrojových erupcí, ale třeba se také nové směsi přesně dávkovaných látek stanou pro někoho daleko návykovějšími než plný hmoždíř dřívějších rockových fúzí. Mé „třeba“ se i přes nespornou kvalitu „Adam & Eve“ pojí především s očekáváním následných mistrovských črtů.