OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už podeváté nás ve své náruči začátkem srpna přivítal festival Brutal Assault, který po kočování Moravou prozatím napevno zakotvil v malebném bývalém lomu poblíž vísky Hvozd v prostějovském okrese. Podruhé v historii nás čekal třídenní maraton čítající něco málo přes padesát vystupujících kapel. Přesně podle plánu, v 15.00 hodin se rozeznívají první tóny letošního ročníku, která mají na svědomí domácí FROM BEYOND, kterých vystoupení kolem nás prosviští jak raketa a už jsou na pódiu druzí v pořadí, slovenští NOCTURNAL DEVOTION. Ti se vyžívají v klasickém melodickém black metalu, který však po chvíli začíná nepříjemně nudit. Vysvobozením z nudy nejsou ani následující, deatheři BARRACUDA a brněnští blackers TORMENT.
Životodární sprcha přichází až s jihočeskými grindujícími INGROWING, kteří sice předvedli standardní set, nikterak nevybočující z jejich linie, ale vzhledem ke kvalitám jejich produkce a letitým zkušenostem, se jednalo o dobré vystoupení, které konečně probralo i sluníčkem a v těch chvílích už i alkoholem zmožené přítomné.
Velmi příjemné osvěžení přinesli do Hvozdu šumperští DYING PASSION s čerstvou maminkou Zuzkou Lípovou za mikrofonem, už bez flétny zato s novým klávesákem. Ti představili hlavně nové skladby z připravované desky, které naznačují ještě výraznější odklon od metalu ke gatheringovským zasněným kompozicím. Nutno říci, že tento směr jde kapele k duhu a nová deska se tak stává velmi očekávaným artiklem.
Ani třinečtí R.E.T., co se studiové práce týče, nezahálejí a na svém kontě mají rovněž novou desku, pojmenovanou „The Dark At The End of The Tunel“, jenž rozvíjí doom metalový směr presentovaný touto svéraznou partou. Charakteristickým znakem R.E.T je velmi netypicky znějící Yarinův vokál, který nemusí každému sedět, ale faktem zůstává, že do muziky R.E.T. pasuje dokonale. Po DYING PASSION další příjemné a nesporně kvalitní hudební osvěžení.
Z průběhu všech tří dnů bylo možno vypozorovat, že jakmile začala na pódiu exhibovat nějaká grindcoreová kapela, okamžitě vzrostla hustota kotle, který navíc počal vykazovat viditelnou aktivitu. Tento trend potvrdili i polští DEAD INFECTION, kteří si tentokrát vystačili ve trojici. Vokalista Jaro s vizáží bezdomovce z hlaváku poletoval sem a tam, vytahoval to do mikrofonu až z paty a s využitím poněkud komických grimas zdařile udržoval kontakt s publikem. Zbylé duo -- kytarista Tocha a bicman Cyjan -- se soustředilo hlavně na své inštrumenty. Díky skromnému nástrojovému obsazení byl zvuk lehce čitelný a zároveň řádně grindcoreově průbojný a hutný, odezva auditoria přiměřená, celkově si tedy mohl Shindy odškrtnout další zdařilý výstup.
DARZAMAT jsou reprezentantem početné a kvalitní polské scény. Po nadějném vstupu na melodicko-blackmetalové kolbiště v půli 90-tých let se tato družina na delší dobu odmlčela a nyní se pokouší chytit druhý dech. Loni vydali desku „Oniriad“, letos mají prakticky hotové CD „SemiDevilish“, které má směřovat spíše do oblasti dark metalu a které bylo během vystoupení náležitě prezentováno. Naživo zní DARZAMAT poměrně přesvědčivě, jejich set nepostrádal jistou dávku atmosféričnosti a pestrosti, ovšem na druhé straně je nutno podotknout, že za ta léta hibernace konkurence nelenila a k absolutní špičce Polákům ještě něco chybí.
Hlavní hvězda čtvrtečního večera -- buffalští řezníci CANNIBAL CORPSE -- přišla, odehrála a zase odjela. Jak jinak lze shrnout po všech stránkách profesionálně dokonalé představení, které však postrádalo duši a toliko potřebný zápal pro věc. CANNIBAL CORPSE jsou už zkrátka dobře fungující stroj, který odehraje průřez svou tvorbou (když je z čeho brát...) a během vystoupení svou komunikaci s fanoušky, kterých sem jen kvůli nim přijelo nemálo, omezí pouze na prosté uvádění skladeb. Ale jinak se jednalo o kvalitně zvládnuté vystoupení, jen tomu chybělo... viz má předchozí slova.
Čtvrtek byl, ač na počet kapel nejchudší, poměrně vyčerpávající a tak mě u pódia nezdrží ani DARK GAMBALLE, kteří hráli skladby z připravované nové desky a dle očitých svědků je hráli velmi dobře.
Text: Dalas + Shnoff
Fotografie: Dalas
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.