TEETH - The Will of Hate
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuzemští DREADROT jsou kapelou existující už zhruba 8 let, avšak deska „There Must Be A Solution“ je jejich plnohodnotným debutem. Jejich muzika vychází z punku amerického ražení, který je naroubován na zběsilejší klasicky hardcoreové pasáže. Jestliže zde zmiňuji hardcore, myslím tím jeho klasickou školu 80–tých let. Kapele jsou vlastní dvě hudební polohy. První neo-punkovou, plnou melodických popěvků reprezentují skladby jako „Friday Night“ a „Nothing But Victory“, které jsou zároveň asi největšími hitovkami kolekce. Druhá poloha je svižnější a emotivnější. Natlakované hardcore masáže v ní zastupují songy „ Delivery“, „Back!“ a „Útěk vpřed“. Poslední jmenovaná se mi jeví jako nejsilnější skladba celého kompletu a je zároveň jedinou česky nazpívanou věcí. Zaujalo mě na ní zejména to retro‘n‘rollové kytarové hvízdání, kterým je podkreslená zpěvná linka v jejím refrénu. Příště více takových ozdůbek a kudrlin - sluší Vám. Obě dvě tváře DREADROT můžeme zaslechnout v úvodní „If“, která se díky své razanci a zároveň poměrně chytlavému refrénu na rozjezd alba neuvěřitelně hodí. Nahrávka je ozdobená na tuzemské poměry solidním zvukovým kabátkem, ve kterém je každý nástroj vyvážen a umístěn přesně tam, kam patří. Nejslabším článkem alba je poměrně často se opakující struktura kompozic, která je omezena mantinely již zmíněných žánrů. A z toho vychází i celkem nevelká kytarová barevnost. Při poslechu jsem však nabyl dojmu, a to zejména díky drivu, přesnosti a sehranosti, že by na bohatší skladby kapela měla. A tak vzniká jakási nepatrná vůle mezi tím co kapela umí a tím co hraje. Celkem netradiční se mi jeví styl zpěvu v razantnějších skladbách, který kdybych měl k někomu ze světové HC/metalové scény přirovnat, upomíná na sirénu Johna Conollyho z thrash/HC legendy NUCLEAR ASSAULT. Jedná se tedy o velmi dravou a upřímnou nahrávku, díky níž mají DREADROT šanci rozšířit počet svých příznivců na tuzemské klubové scéně.
Směs BAD RELIGION a klasické sprinterské hardcore školy v podání tuzemské naděje DREADROT. Energická a emocemi nabitá nahrávka, občas přibržděná klišovitým sport – punkem.
6 / 10
1. If
2. Still The Same
3. Friday Night (B.G.S.M.D.)
4. Back!
5. Nothing But Victory
6. Flowers of Suffering
7. Delivery
8. Útěk vpřed
9. Who Has The Right To Judge? (Life Is About Decay)
10. Weed
There Must Be A Solution (2004)
-bez slovního hodnocení-
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.