Po tom, co THE SWITCH natočili album „Beautiful“, sbírají vavřín za vavřínem. Jsou jedni ze dvou finalistů prestižní vyhledávací soutěže JIM BEAM MUSIC, vítězové soutěže „Broumovská kytara“. Jejich videoklip (jeden z mála profesionálně točených HC-klipů v Česku) se nejednou prohnal nejen Nocí s Andělem. Pojďme tedy jejich nový materiál podrobněji prozkoumat.

THE SWITCH spolu hrají již od roku 1996, je tedy zřejmé, že nejde o čistě účelovými prášky vyhnanou rychlokvašku, ale o skupinu, která se ke všemu dostala vlastním úsilím, krok po kroku. Již od založení do světa téměř každý rok chrlí dema a promonahrávky. Stylově bychom kapelu mohli orazit vágní nálepkou nu-metal, do své produkce však navíc vlévají hardcorovou agresivitu, temně emorockovou mlhu i funkymetalovou pryskyřici. Poměrně odvážné mi v tomto ranku přijde kombinovat české a anglické texty (anglické jsou na albu pouze tři) a ve většině působí Džejovi (dvorní textař skupiny) básničky jako lehce surrealistické pocitové skládačky ze života. Žádné pevné příběhové linie nebo pokusy o řešení čehokoliv. Skupina staví na tvrdě rockových pilířích, které se snaží překlenovat tu silně melodickými motivy, onde emocionální stratosférou či agresivnějšími a uřvanějšími vlnami.

Mnoho materiálu je odrecitováno, odrapováno nebo odhekáno a v tom spatřuji i jednu z největších slabin THE SWITCH. Právě ony „emo“ pasáže na mne působí tak, že jim ne vždy zcela věřím (a často jsou i díky barvě hlasu uším nelibé), a tak se často stává, že poctivě odeřvané části jsou nabity emocemi několikanásobně víc. S melodickým čistým zpěvem to také není nikterak slavné, několikrát jsou přes melodické linky nataženy ještě méně čisté zpěvy a nedal bych moc za to, že je to právě proto, aby se částečně zakrylo chybějící, co zpěvák Štěpán nemá v hrdle. Na druhou stranu chápu, že album nazpívané pouze jednou polohou hlasu, by asi v tomto případě začalo brzy nudit. Co si zaslouží poklonu je zvuk vokálních linek, který je opravdu vymazlený, počínaje u různých hallů, ech a šepotů a u rozhlasově znějících inter a vložených intermezz konče. Kytarová hradba se neskládá z žádných pražcových dostihů, jde o příjemné melodické motivy, mnohem lépe však vyznívá baskytara, která skrývá mnohem více invence. Stejně tak bicí jsou výtečně zvládnuté, možná bych uvítal více citu, neboť občas budí dojem určité strojovosti. 

Album začíná deftonovsky atmosférickou peckou „Beautiful“, kterou jsem si asi nejrychleji oblíbil, možná proto, že budí dojem „povědomosti“. Další skladbou která mě zaujala, je šestka „Hlava Zero“, zpočátku hlavně zefektovanou basovou linkou, jež ji přivádí do přímočařejší melodicky-vykřičené hardcorové písničky budící dojem nejtvrdší skladby na albu „Beautiful“. Z ostatních skladeb povětšinou každá disponuje silnou melodickou linkou a všechny jsou vzácně vyrovnané co se chytlavosti týče, žádný výrazněji slabší kus nenaleznete. Na druhou stranu tu ale nenaleznete ani skladbu, která by měla svůj hitový potenciál zřetelněji větší než ostatní.

THE SWITCH mám možnost sledovat již poměrně dlouhou dobu, skupina si stále drží svůj standard, živá vystoupení vždy dokáží s publikem řádně zacvičit a málokdy jdete na koncert, který je po jakékoliv stránce „slabší“, nežli ty ostatní. Co bych trochu vytknu je, že od konce milénia není na skladbách vidět nějaká zřetelná změna, jak v písničkách samotných, tak v jejich stylu. Rozhodně bych se chtěl ještě zmínit o zvuku, za který by se nemusela stydět leckterá velkoformátová hvězda v oblasti kytarové hudby. THE SWITCH natočili zvukově silné CD, které se snaží o emocionální nadupanost. Se mnou však po téhle stránce příliš nezacloumalo, což ovšem nic nemění na faktu, že si své fanoušky jistojistě najde. Pokud má být skupina alternativou ve „špičce“ nu-metalu u nás, kde v dnešní době trůní pochybné spolky typu COCOTTE MINUTE (finalisté minulého ročníku JIM BEAM MUSIC) nebo DOLORES CLAN, pak si jsem jist, že THE SWITCH mají na to, posunout úroveň tohoto vrcholku o něco výš.