OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak tohle bude fáááákt rychlý, páč co bych se s tím vypisoval, že jo? Tak tedy, abych vám alespoň něco sdělil. Představte si, že norští blackoví pankáči z DARKTHRONE mají (ano už zase!) novou desku. Jedinej rozdíl oproti těm minulým je v jejím názvu. Tato se jmenuje „Sardonic Wrath“. Ta minulá „Hate Them“. Vychází to letos v září na značce Moonfog, což už asi nikoho nepřekvapí.
Ona vlastně zřejmě nikoho nepřekvapí ani současná tvorba této legendární chásky. Osvědčené duo Nocturno Culto a Fenriz nám od desky „Plaguewilder“ (2001) se železnou pravidelností servíruje pořád ty samé pochutiny (pachutiny?), jejichž kouzlo se postupně vytrácí a zůstává jen nepříjemná pachuť v ústech. Jestliže předchozí kousek „Hate Them“(2003) byla alespoň slušná „pógovačka“ úspěšně se usazující v přehrávačích během nezřízených alkoholických pitek, tak novinka, ač má nepochybně neméně vysoké ambice, nepřináší už ani to kouzlo hudební prostoty (říkejme radši přímočarosti), které bylo na DARKTHRONE vždycky tak roztomilé. To kouzlo se totiž díky značné nadprodukci postupně vytrácí a co bylo zábavné ještě na minulé a starších deskách, dneska už dost nudí.
Skalní budou zřejmě jiného názoru a já to zcela chápu. Je mi jasné, že na tvorbu DARKTHRONE se nesmí pohlížet klasickým kritickým a šťouralským okem, ale když mě nějaká nahrávka přestává po chvíli bavit ... Na druhou stranu jsou tady z mého pohledu i pozitiva. „Sardonic Wrath“ nelze upřít slušný (rozuměj špinavý) zvuk kytar, díky kterému jsou DARKTHRONE ihned rozpoznatelní, což je na současné black metalové scéně jev poměrně vzácný. Dalším pozitivem je, že přes neustále vykrádání sebe sama zůstala naštěstí zachována původní atmosféra hudby DARKTHRONE, což je pro mnohé asi tím nejdůležitějším faktorem.
Nemá cenu to dále rozebírat. Fandové už tu desku dávno mají anebo přinejmenším o její koupi uvažují a ostatním bych radši doporučil starší nahrávky. A ještě jedna rada na závěr, jak ušetřit penízky za nové album a vlastníte přitom to předešlé. Sežeňte si booklet „Sardonic Wrath“ a vyměňte jej za booklet „Hate Them“ a předstírejte, že „Hate Them“ je vlastně „Sardonic Wrath“. Věřte mi, ono to vyjde nastejno...
Black metalový punk ve své ryzí podobě. Co jiného říct ke kapele, která už několik let vydává pořád ty samé desky.
5 / 10
Nocturno Culto
- kytara, basa, skřehot
Fenriz
- bicí
1. Information Wants To Be Syndicated
2. Sjakk Matt Jesu Krist
3. Straightening Sharks
4. Alle Gegen Alle
5. Mann Tanker Sitt
6. God of Doubt
7. Silent Majority
Arctic Thunder (2016)
The Underground Resistance (2013)
Circle The Wagons (2010)
Dark Thrones And Black Flags (2008)
F.O.A.D. (2007)
NWOBHM (EP) (2007)
The Cult Is Alive (2006)
Too Old, Too Cold (EP) (2006)
Sardonic Wrath (2004)
Hate Them (2003)
Plaguewielder (2001)
Ravishing Grimness (1999)
Goatlord (1996)
Total Death (1996)
Panzerfaust (1995)
Transilvanian Hunger (1994)
Under A Funeral Moon (1993)
A Blaze In The Northern Sky (1992)
Soulside Journey (1991)
Thulcandra (demo) (1989)
Cromlech (demo) (1989)
Land of Frost (demo) (1988)
A New Dimension (demo) (1988)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Moonfog Productions
Stopáž: 34:22
Produkce: Darkthrone
DARKTHRONE vydali další z pravidelných service packů pro uživatele zastaralých old school instrukcí. Pro ty, kteří nemohou jinak, je to jistě velmi vítaná volba. Ostatním bych doporučil přejít na novější verze operačního blacku s vylepšenou podporou multimédií čítající podporu vícebarevného i vícenástrojového komunikačního protokolu (více než dvě barvy na obalu a více než dva nástroje v nahrávacím studiu), nejlépe s podporou standardu .SYMPHONY umožňující vývoj nových efektivnějších aplikačních blacků, pomocí nástrojů studiového balíku Visual Blackio.SYMPHONY 2004. Další souhrnné informace neleznete v obecně dostupné příručce "Probuďte se!" disponující s vlastní donáškovou službou a důmyslným auto update systémem.
Zábavná doska. Ktovie, čo si DARKTHRONE myslia o svojej vlastnej tvorbe, ale pevne verím, že svoj vypitý alko-punk-black neberú vážne (nazvať skladbu "Šach-mat, Ježis Kristus!" ozaj nesvedčí o 100% true blackovom prístupe). Ak od legendy nič nečakáte, "Sardonic Wrath" aspoň pár posluchov pobaví...
Marné jsou jakékoliv sálodlouhé komentáře. DARKTHRONE mají prostě další desku a jsou stále tak zábavní jako vždycky. Sice mám raději klasiku "A Blaze In The Northern Sky" nebo "Under A Funeral Moon", ale to neznamená, že by mě novinka nějak výrazně nudila. Rutina, rutina a zase rutina, těžko můžeme od vlka Fenrize očekávat něco jiného.
nejhorší album v historii
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.