Nevím jak vás, ale mě zmrtvýchvstání death metalové legendy GRAVE nějak výrazně neoslovilo. Netvrdím, že comebackové album „Back From The Grave" (2002) je vyloženě špatným dílem, ale přeci jen do kvalit natolik zásadních a stylotvorných záznamů, jako byly svého času „Into The Grave" (1991) a především „You´ll Never See..."(1992), má hodně daleko. Šance k nápravě mírně pošramocené pověsti se naskytla právě v těchto dnech, kdy se na pultech obchodů objevila horká novinka „Fiendish Regression".

Jestliže byl předchozí titulek „Back From The Grave" mírně zavádějící, pak název aktuální nahrávky – „nepřátelský", potažmo „ďábelský návrat" - sedí jako ulitý. Ano, zpět ke kořenům, zpět na úsvit devadesátých let, zpět k prvním kapitolám death metalové kroniky, jejíž samotný úvod sepsali v dávno minulém roce 1986 právě GRAVE. Na rovinu je nutno přiznat, že nový materiál sice nedosahuje kvalit druhého alba z roku 92, ale v každém případě se zařadí mezi ty vůbec nejlepší počiny, které kdy švédská kultovní formace nahrála. Oproti comebackovému albu je „Fiendish Regression" lepší snad po všech myslitelných stránkách. Uznání a pokorné smeknutí vašeho bídného klobouku až k zemi si zaslouží především osádka Abyssu, které se podařilo z vnitřností studia vyextrahovat vskutku impozantní a masivní sound. Druhou vzpruhou bylo bezesporu střídání na místě obsluhy bicí artilerie, když Christofer Barkensjö (KAAMOS) předal žezlo svému nástupci Pellemu Ekegrenovi. Pelle rozhodně není na death metalových kolbištích žádným zajíčkem, neboť již nějaký ten rok působí ve stylově velmi úzce spřízněných COERCION s nimiž natočil i jejich zatím nejlepší dílko „Delete"(1999). Nevím do jaké míry si ředitel Hrobu Ola Lindgren dá mluvit do komponování, ale zdá se, že se do jisté míry přizpůsobil stylu nově příchozího člena, který je v COERCION zvyklý na poněkud rychlejší tempo. Rozumějte dobře, GRAVE nikdy nebyli nějací sypači a nestali se jimi ani na stará kolena, ale jejich současný projev působí přeci jen daleko více živelněji a agresivněji. Důkazem budiž třeba čtvrtý náklep „Breeder", šestá „Out Of The Light" a hlavně závěrečná skladba „Heretic", kde se jede opravdu velmi zostra a Ekegrenův šicí stroj se vytáčí do maximálních obrátek.Třetím plusem je sázka na větší složitost kompozic, když dokonalou lahůdkou jsou především klasicky kvílivá disharmonická sóla a do detailu propracované střednětempé pasáže. Právě ve větších nárocích na instrumentální zdatnost vidím největší rozdíl oproti totálním old schoolovým palicím, jako jsou třeba DISMEMBER nebo UNLEASHED, kteří se vesměs řídí heslem „v jednoduchosti je síla". Závěrem ještě upozorňuji na perfektní grafickou práci Jacka Wisniewskeho (mimo jiné obálky VADER, MARDUK nebo MALEVOLENT CREATION), který pro GRAVE vytvořil důstojný a representativní cover artwork.

Mírné zaváhání na „Back From The Grave" je tedy dávno zapomenuto a GRAVE jsou opět zde v plné síle, tak jak je známe ze starých nahrávek. Naprostá klasika švédského death metalu, pravověrným nemohu jinak než doporučit.

P.S. V pomyslném trojboji „Where Ironcrosses Grow" X „Fiendish Regression" X „Sworn Allegiance" zatím jednoznačně vede drtící Lindgrenova kohorta, sám jsem zvědav, jak odpoví UNLEASHED...