Mortiis, druhdy baskytarista slavných EMPEROR, si už nějaký ten pátek dláždí hudební cestičku coby sólista skrytý pod komickou ušatou maskou norského trolla. Přiznám se, že ještě donedávna by se veškeré mé poznatky o dráze tohoto norského samorosta daly shrnout do předešlé věty. Avšak minulé album „The Smell of Rain“(2001), které přineslo vcelku solidní mixáž synth popu ve stylu DEPECHE MODE s prvky electronic body music, mě příjemně překvapilo, ale jeho vážným nedostatkem se ukázala rychlá oposlouchatelnost.

Novinka „The Grudge“ defacto pokračuje v této linii a pokouší se o ještě větší prohloubení fůze uvedených hudebních postupů. Díky tomu působí jednotlivé skladby více písničkověji a řekněme, hitověji. Prim pochopitelně hraje elektronika, samply a v mnohem větší míře, než v minulosti, používaní zkreslených vokálů. Vokální stránka tvorby MORTIIS-e vůbec doznala několik výrazných změn. Od šeptaného deklamování, přes melodické popěvky až po vzteklé vyřvávání, spojené s již zmíněným zkreslováním hlasu. Album je hned od první skladby nadmíru svižné a ani nachvíli neskrývá taneční ambice, které se určitě naplno projeví během jeho živé produkce. Nejednu píseň bych si dovedl představit i v mainstreamových hudebních médiích. Image (byť směšná) na zaujetí širšího hudebního publika by tady byla a když to přeženu, tak „mezera trhu“, která vznikla nečinností třebas takových MARILYN MANSON, by tak získala další perspektivní persónu.

Zanechme však fantazírování. Faktem ale zůstává, že MORTIIS se od svých „casio ambientních“ prvopočátků pomalu ale jistě propracovává do širšího hudebního povědomí. Nová nahrávka má velikou šanci mu v tomto počínání pomoci. Desítce písní „The Grudge“ se prvním poslechem podařilo i ve mně zanechat velice příjemné dojmy a přinutit mě tak k jejímu opakovanému poslechu. Upozornil bych hlavně na dva pomalejší kousky - „Twist The Knife“ a „The Loneliest Thing“, přičemž tu druhou bych nazval velmi příjemným cajdáčkem.

Bohužel, dalšími a dalšími poslechy se naplno projevil problém již předešlé desky „The Smell of Rain“ a tím je fakt, že se rychle omrzí. Mnohem vážnější nedostatek se však ukáže v momentě, kdy si uvědomíte, odkud MORTIIS své hudební nápady čerpá. Říkají-li vám něco pojmy jako „The Downward Spiral“ anebo ještě lépe NINE INCH NAILS, tak jsme doma. Ty stejné typy samplů, zvuk kláves, kompoziční postupy a v neposlední řadě barva vokálu. To vše dělá z „The Grudge“ zcela jasnou kopírku kapely Trenta Reznora. „The Downward Spiral“(1994) je však narozdíl od „The Grudge“ nahrávkou nadčasovou, originální a po kvalitativní stránce ve všech ohledech lepší. Takže proč sahat po plagiátech, když máme možnost volby originálu?

Několik důvodů se však určitě najde, ale jak říkám, originál je originál. „The Grudge“ bych přirovnal k milence, která vám přinese chvilkové potěšení, avšak pochvíli pro vás znamená přítěž a lehce se může stát, že vám brzy poleze na nervy. Hudba je však, stejně jako všechno ostatní v životě, otázkou vkusu a priorit a můj názor se mnou jiní sdílet nemusí. Dám však ruku do ohně za to, že v tomto hudebním žánru je celá spousta mnohem lepších nahrávek.