OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
(Staro)nový a zatím poslední počin těchto „zajizvených“ Poláků nejspíš neurazí nikoho, kdo má rád death metal. Znáte-li starší věci od CICATRIX, není třeba nic sáhodlouze vysvětlovat, pokud nikoli, nevadí. Tento nový materiál určitě překvapí všechny. Hoši ho sice nahráli v té samé sestavě jako „Disable“, tím ovšem veškerá podobnost končí. CICATRIX se rozešli s firmou jménem Novum Vox Mortis, a to jistě ne v dobrém, a tentokrát si svůj zásek opět vydali sami. To však není tak podstatné. Další, o poznání patrnější novinku pak představuje jinak zpracované logo. Nevypadá zle, ale na mne osobně působí poněkud ordinérně. To staré se mi zdá nápaditější a líbilo se mi víc...
Tento posun ovšem naznačuje změnu nejpodstatnější. Kdo zná dobře „Disable“, asi nebude na první poslech věřit svým uším. Je demo „Eviscerated“ vskutku dílo těch samých lidiček??? Tady se zdá, že je skoro všechno jinak! Nedá se říci, že jejich poslední zásek je lepší, nebo horší, než ten předchozí...je prostě jiný. Kluci o poznání zrychlili, muzika je hutná a našlapaná. To tam je občasné atmosférické ladění, známé z „Disable“. Nové demo je pure brutal death v U.S. střihu. Kytarista Bartek Trojanowski si tu brousí svou pekelnou smršť riffů, která ovšem nápady ani pestrost nijak nepostrádá, a vůbec mu nevadí, že nemá druhého pomocníka. Vám to taky vadit nebude, Bartek si vystačí sám. No, Artek za bicími asi dostal křeče do rukou a nohou, ta jeho kovadlina prostě jede...basa Janka Brodowského se rovněž nenechá zahanbit a jeho vokál si zaručeně s žádným jiným nespletete, na něm jediném jsou patrné jakés takés ozvěny „Disable“. Občasná morbidně znějící intra, jako nářky vražděných, chropot umírajících a podobně libé (pa)zvuky už k CICATRIX taky neodmyslitelně patří. Co ovšem zamrzí, je trochu zahuhlaný zvuk...a Jankovo řvaní by taky potřebovalo trochu vytáhnout. Zdá se, že Selani studio se moc nepředvedlo, „Disable“ mělo sound o hodně čistší a průzračnější. Vcelku to však není nijak tragické. Na druhou stranu je potěšující, že CICATRIX chtějí tento materiál (pravděpodobně spolu s několika novými věcmi) v nejbližší době znovu vydat na CD.
Lyrika polských smrtihlavů má tentokrát o něco širší záběr, než tomu bylo dosud. I když většinu textů tvoří pro CICATRIX příznačné exkursy do individuálních vnitřních světů a pocitů (třeba Burn My Hate, The Emptiness, Nothing) či různých podob duchovní revolty (Hatred Of Gods, Saloth Sar), posunuli ji směrem ke klasickému gore (My Private Slave, Trepanated Head), čemuž odpovídá i celkem vkusná fotka na obalu, jakýsi už nejspíš lehce zamřelý vykuchanec na stole prosektury či soudní patologie...koneckonců odpovídající též názvu dema. Barevný booklet je hezky udělaný, jenom texty v něm by mohly být čitelnější, ale kdo o ně má zájem, jistě si s nimi trošku práce dá, že...
Demáč „Eviscerated“ si pochystejte, zklamáni rozhodně nebudete!!!
8 / 10
1. My Private Slave
2. Trepanated Head
3. Hatred of Gods
4. Burn My Hate
5. Saloth Sar
6. Reconstruction
7. The Emptiness
8. Nothing
9. Domination In Blood
Eviscerated (MC demo) (1999)
Disabled (MC demo) (1997)
Unearth (MC demo) (1996)
Vydáno: 1999
Vydavatel: Vlastní náklad
Produkce: Cicatrix
Studio: Selani Studio
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.