Al Jourgensen, šéf a hlavní mozek MINISTRY, zbyl po odchodu svého kumpána a druhého nejdůležitějšího člena Paula Barkera na veškeré řízení kapely sám. A už teď mohu s klidem prohlásit, že se Barkerův úprk do poklidných dnů, strávených v kruhu rodinném, na chodu kapely nikterak nepodepsal. Právě naopak. MINISTRY útočí silou nevídanou. Jakoby po letech strávených v příšeří temných heroinových brlohů a slizkých kanálů, kudy odtéká snad všechna špína amerických velkoměst, znovu povstali a hrdě demonstrovali v zapálených ulicích.
Nové album je o mnoho kytarovější, razantnější, rychlejší než jeho předchůdci. Jakoby se vrátila chuť a energie z „Psalm 69“. Úvodní „No W“ obohacuje sampl z Carmina Burana, který umocňuje dojem rozpoutání posledního světového požáru a počátek soudného dne. Metalově industriální thrash s pekelným kazatelem Jourgensenem coby vyslancem ze světa za oponou. Zdrcující tempo v druhé protibushovské „Waiting“, kde Jourgensen řve jako cyborg zasažený ručním granátem, je momentem, kdy jsem už tušil velký návrat. A také, že ano. Třetí kovově chladnými údery rozsekávaná „Worthless“ se sloganovým refrénem patří k nejpovedenějším položkám alba. Ďábelské dunění dodává skladbě, která nepatří zrovna k nejrychlejším, na obrovské síle. Následuje „Wrong“ – futuristické rifforama pochodu rozbombardovaným Detroitem, kde MINISTRY rozpoutali totální světový chaos. Na tento okamžik jsem čekal 12 let – obrovská energie, kytary nabroušené jako atomické cirkulárky a hrdé protivládní vzkazy demonstrované těmi nejpověřenějšími. Výtečná jsou také demonizující a řádně chaotická kytarová sóla a různé vřískavé kytarové zvuky, zastoupené na albu v nevídaném počtu. A vůbec celá deska je jaksi více kytarová, energičtější, oprostěná od dusivého bahna a potemnělé hniloby z období třeba „Dark Side Of The Spoon“. Následují dvě ultrarychlé vypalovačky „Warp City“ a „W Tv“, přičemž první je spíše brutálním industriálním thrashem s prvky death metalu a druhá rezolutní, samply prošpikovanou, grind corovou vánicí. Můj osobní favorit má číslo sedm a název „World“. Střední tempo, netradiční protirytmus, nahuštěný táhlý riff a zvrácennost brutálního, a přesto melodického refrénu, je tím, čím mne tato skladba uhranula už na první poslech. Celé to je ozdobeno nejrůznějšími špinavými echy a samply. V závěru alba patří k nejsilnějším momentům táhlá „Worm“. Skladba s výrazným bluesovým nádechem obsahuje skvěle zaaranžované slide kytarové a harmonikové plochy, díky nímž MINISTRY působí jako industriální obdoba LED ZEPPELIN (když si pochopitelně odmyslíte Jourgensenův hlas).
Jak už asi tato ve značné míře oslavná recenze napověděla, MINISTRY nahráli přesilné a brutální album. Je o mnoho více metalové, riffové a zároveň čitelnější než kterékoliv jiné předtím. Je však i více předvídatelné. Naleznete na něm typický rukopis kapely, myšleno však v tom nejlepším. Al Jourgensen, který je znám svými protirepublikánskými politickými postoji, se vydal z maxima. Nasrán vývojem světových údálostí posledních let, které, jak sám říká, měli blahodárný účinnek na jeho hudební invenci, představil z mého pohledu desku, nemající v diskografii MINISTRY konkurenta. Žalm 69 byl roztrhán.