OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„This is a fucking killer man, I´m proud to be a part of this album“, nechal sa počuť elitný člen svetovej deathmetalovej smotánky Erik Rutan (MORBID ANGEL, HATE ETERNAL). Nečudo, novinku „Welcome to the Battlefield“ švédskych zabijakov IN BATTLE sám produkoval a v skladbe „Serpents“ si s chuťou vystrihol gitarové sólo.
Je vskutku zaujímavé, akými metalmorfózami IN BATTLE prešli. Od brutálne rýchleho blacku z bezmenného debutu v roku 1997 cez vikingské obdobie dosky „The Rage of the Northmen“ až po súčasnosť v znamení zrelého a po všetkých stránkach vyšperkovaného death/thrashového pekla. Doska „Welcome to the Battlefield“ sa nahrávala na troch rôznych miestach. Kým bicie, gitary a basa boli zvečnené v dvoch štokholmských štúdiách, rev Mr. Sandina prišiel na rad až po príchode na Floridu pod ochranné krídla pánov Othaniho a Rutana, ktorí sa postarali aj o výsledný zvuk celého diela. Čo si teda máte predstaviť pod „Uvítaním na bojovom poli“? Na svoje si prídu predovšetkým fanúšikovia technicky precíznej a umnej gitarovej hry – Hasse Carlsson (hral aj v DIABOLICAL) je naozaj skvelý – len si vypočujte tie jeho parádne vyhrávky v novej verzii songu „King God“ (nachádzal sa už na MCD „Soul Metamorphosis“ spolu s rovnomennou skladbou).
Zbesilá guľometná paľba rytmického tandemu dvoch F - Frölén & Fjellström v ničom nezaostáva za sofistikovanou hrou svojho vyššie menovaného kolegu. Kým v skladbe „Despoter“ ako keby spevák Sandin spomínal na obdobie, keď boli IN BATTLE posadnutí „Hnevom Severanov“ (zborový refrén v štýle unavených vikingských veslárov), v „Blood Divine“ už nechýba blackový škrekot, nuž a v záverečnej sci-fi brutalitke „Mass Produced Hybrid Humans“ si ide svoje hlasivky doslova vyrevať z hrdla. Pôsobivé! Americký zvukový obal dodáva švédskej oceli zvláštny lesk. Severská škola je tu v priamom strete so zaužívanými U.S. brutal postupmi - pod prsty sa priam tisne škatuľka „DISMEMBER meets HATE ETERNAL“.
Nuž hej, IN BATTLE sa u nových vydavateľov Cold Records/Metal Blade Records uviedli v najlepšom možnom svetle – ako hovorí Erik Rutan, ich nový album je naozaj „fucking killer“!
IN BATTLE sa u nových vydavateľov Cold Records/Metal Blade Records uviedli v najlepšom možnom svetle – ako hovorí Erik Rutan, ich nový album je naozaj „fucking killer“!
8 / 10
Odhinn Sandin
- spev
John Frölén
- basgitara
Nisse Fjellström
- bicie
Hasse Carlsson
- gitara
1. Shunned By Life
2. Madness
3. Eld Jättar
4. Scorched World
5. Soul Metamorphosis
6. Despoter
7. Serpents
8. Blood Divine
9. Stonefaced Mountains
10. King God
11. Mass Produced Hybrid Humans
Welcome to the Battlefield (2004)
Soul Metamorphosis (MCD) (2003)
The Rage of the Northmen (1998)
In Battle (1997)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Cold Records/Metal Blade Records
Stopáž: 42:27
Produkce: Erik Rutan
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.