OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedni z pionýrů tzv. gothenburgského soundu, švédští divnovláskové DARK TRANQUILLITY, vydali po úspěšném kotoučku „Damage Done“ nášup v podobě DVD nosiče. Ten obsahuje jednak záznam vystoupení v polském Krakowě (použitý částečně též na letošní kompilačce „Exposures...“), druhak dva, resp. tři live bootlegy a spoustu drobných i větších doplňků, jimiž se prezentuje jedna z nejdůležitějších kapel melodicko-death metalové scény chladného severu...
Koncert
Osu DVD tvoří koncertní set z Krakowa, opatřený věru lákavým vizuálním pozlátkem. Na první pohled vše profi, slovy klasika: klapka, střih, catering... Dynamické záběry z několika kamer, slušný světelný park, známé tváře. Ale ouha. Když jsem se v recenzi na již zmíněné „Exposures...“ pozastavoval nad poněkud okatě přidanou diváckou kulisou, „Live Damage“ nabízí možné vysvětlení. Polské publikum je poněkud zcepenělé. Řady po pódiem jsou prořídlé, reakce ukvíkané a komunikace z davu téměř žádná. Kdo viděl DARK TRANQUILLITY v akci, dobře ví, jak dovedou Švédi vedeni charismatickým Mikaelem Stannem masíčko v kotli podusit. Jenže tady to funguje tak na půl plynu. O jaký kus lepší je atmosféra na přifařených bootlegových nahrávkách! Technická kvalita stojí sice za starou (VHS)bačkoru, leč energie chrlená z davu je jak na athénském, tak na pařížském kolbišti masivní. Horkokrevní Řekové chorály oslavují melodie, Pařížané se věnují potápění i plování v míře nevídané. K vidění je stejně trčících nohou jako zuřivě vibrujících hlav. Věčná škoda, že hlavní záznam tenhle rys divokosti a skvělé zábavy postrádá. Nepostrádá však dobrý zvuk (5.1 a 2.0 stereo) a samozřejmě vše důležité z melodického lahůdkářství Tre Kronur. Při vychutnávání nevadí ani tak poněkud rutinní střih a režie, nakonec i na plýtvání stroboskopem se dá zvyknout, ale rozjetá synchronizace obrazu a zvuku mě irituje. Na poměry jinak profesionálně zmáknuté nahrávky docela nepříjemný lapsus, který jen rozmlžuje výsledný dojem.
Hodnocení: 5/10
Bonusy
Čeho se dočkáte navrch? Zmínil jsem skvělé (a řádně UG – pozor, neplést s ultra gay!) bootlegy z Paříže a Athén, přidám ještě trochu slabší, zato lépe nasnímaný, essenský... Dále dobré interview s Mikaelem, které kazí jen občasné jalové otázky a trochu divoká angličtina tazatele. Samozřejmostí jsou i dva videoklipy – dobře známý hitový mazel „ThereIn“ a především vizuální bombónek z pytlíčku strýčka Sundina – nádherná výtvarná exprese „Monochromatic Stains“. Diskografie, biografie, pro hospodáře pozadí (do Windows), fotky pro jeho družku. A zvířátkům? Zvířátkům ještě něco výtvarného drobení z historie kapely... A jako třešničku skvělé grafické zpracování menu (hádejte od koho? Od Sundina!) a pěkný buklet navrch. Tak akorát, aby byl fanoušek omáčkou uspokojen. Jenže krom omáčky tu máme knedlíčky a masíčko... Knedlíčky trochu oschlé, maso drobet tuhé. Jako letitý fanoušek a koncertní pamětník jsem prostě čekal o kus víc. Mám přece sakra nárok mít mlsnou hubu, ne?
Hodnocení: 8/10
Informacemi i materiálem nabité, leč kulhající v tom nejpodstatnějším – v hlavním koncertním bloku. Polochcíplé publikum, rutinní režie a špatná synchronizace zvuku. Skvělé songy, výtečná kapela, poněkud nezdařené DVD.
6 / 10
Mikael Stanne
- vokály
Niklas Sundin
- kytara
Martin Henriksson
- kytara
Anders Jivarp
- bicí
Michael Nicklasson
- basa
Martin Brändström
- elektronika
1. Intro
2. The Wonders At Your Feet
3. The Treason Wall
4. Hedon
5. White Noise / Black Silence;
6. Haven
7. Punish My Heaven
8. Monochromatic Stains
9. UnDo Control
10. Indifferent Suns
11. Format C: For Cortex
12. Insanity´s Crescendo
13. Hours Passed In Exile
14. The Sun Fired Blanks
15. Damage Done
16. Lethe
17. Not Built To Last
18. ThereIn
[video]
19. Zodijackyl Light
20. Final Resistance
21. Outro - Ex Nihilo
Endtime Signals (2024)
Moment (2020)
Atoma (2016)
Construct (2013)
We Are The Void (2010)
The Dying Fragments (compilation) (2009)
Where Death Is Most Alive (DVD / live album) (2009)
Misery´s Crown (single) (2009)
Yesterworlds (compilation) (2009)
Manifesto Of Dark Tranquillity (compilation) (2009)
Fiction (2007)
Focus Shift (single) (2007)
Character (2005)
Lost To Apathy (EP) (2004)
Exposures – In Retrospect And Denial (rarity) (2004)
Live Damage (DVD) (2003)
Damage Done (2002)
Haven (2000)
Projector (1999)
Zodijackyl Light (video) (1997)
The Mind´s I (1997)
Enter Suicidal Angels (MCD) (1996)
The Gallery (1995)
Of Chaos And Eternal Night (MCD) (1995)
Skydancer (1993)
Tranquillity (EP casette) (1992)
Trail Of Life Decayed (EP) (1992)
A Moonclad Reflection (EP) (1992)
Trail Of Life Decayed (demo) (1991)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.