Vzpomínáte na skladbu „The Ones Who Came Before“ z alba Passage; na tu pasáž, kdy náhle uprostřed dark metalového třeštění zazní techno beat? Já ano. Šlo o jeden z mnoha silných dojmů, které ve mně tato výtečná deska zanechala. Psal se totiž rok 1996 a zmíněný moment by se dal označit skoro za herezi. Považte – temný metal a techno beaty! Pche! Tomu se mezi kovanými říkalo hřích... Jenže v porovnání s tímhle roztomilým hříškem by současná tvorba SAMAEL byla rovnou na svolání inkvizičního soudu a stavbu pěkně proschlé hranice. Myslím, že to je důvod, proč mám švýcarské mágy tolik rád. Dovedou dráždit. Zdravě provokovat. Bořit škatulky. Dělat věci po svém... Zdálo se, že po „Passage“ je metaloví encyklopedisté rychle polapili – ejhle, vždyť je to dark metal, to je jasný jako že Mejdni drhnou hevík... Ale nešť... Přišlo experimentální EPčko „Exodus“ a po něm neméně experimentální album „Eternal“ a škatulkářům sklaplo. SAMAEL rozjeli koket s elektronikou ve velkém, ubylo temné atmosféry, přibylo barev i melodií... A pak se pět let čekalo, co z nevyzpytatelných mozkoven pánů Vorpha a Xytrase vypadne. Vypadla deska „Reign Of Light“, která sice kráčí ve šlépějích „Eternal“, přesto přináší zase nové a neokoukané SAMAEL v plné polní...

A jací jsou SAMAEL, ver. 04? Zdá se mi, že nezbední poutníci ze Švýcar vykročili vzhůru po šroubovici DNA skladby „Together“ z alba předchozího. Jejich současný muzikální design v sobě snoubí jednak dozvuky dark metalové minulosti (stále jsou dominantní zasekávané a monotónně burácející riffy, patrný je i dobře známý sborový efekt XYho Korgů), opojení moderními technologiemi (samply, beaty a efekty jsou už neodmyslitelným hávem kapely) a pak též electro-rockový smysl pro jednoduchou, ale chytlavou melodii (zejména výrazná refrénová složka). Když to pravá kopyta satanova promísí a řádně prohnětou, vyleze z toho futuristicky znějící hudební směska, kterou je dnes v módě škatulkovat jako cyber metal. Jenže nač zavírat SAMAEL do vězení a nutit je zůstat v mantinelech, když ve skutečnosti jsou nespoutaní a stylově roztěkaní? Charakteristickým rysem alba „Reign Of Light“ je inspirace blízko východní etno hudbou (otevírák „Moongate“, barvami pableskující elektro-plátno „Heliopolis“) a nepřeslechnutelný nádech taneční hudby (zřejmě největší hitůvka „On Earth“, slušně tepající titulka). V typickém zvukovém podání má výsledná hmota dar strhnout tělo do víru roboticky pravidelných rytmů (v tomto ohledu kraluje strojová „As The Sun“), nebo zahltit mysl palbou různorodých ornamentů (famózní „Telepath“, zmíněný „Heliopolis“). Staří temní SAMAEL si s novými SAMAEL-cyber kazateli podávají ruce hned několikrát (nejvýrazněji snad v „Inch´Allah“) a kupodivu koexistují ve shodě a míru. Vorphův zvířecí řev je tentokrát přikryt „zjemňovacím“ efektem, ale jeho nápadité frázování a ostré rázy, kterými dotváří dynamiku hudby, patří k tomu nejlepšímu, co kdy předvedl. Škoda jen, že chemie skladeb někdy vypoví službu a písně se promění ve monotónní příboj rytmů a motivů, kterému chybí ten správný náboj (bezzubá „Oriental Dawn“, nevýrazná zavíračka „Door Of Celestial Peace“).

„Reign Of Light“ je výtečná deska s několika slabšími místy. Narozdíl od nepřekonatelné „Passage“ zaří všemi barvami a je neskonale pestřejší, ale kvůli tomu místy ztrácí integritu... Jenže stále se jedná o výtvor, který je demonstrací originality a hudební vize, jakých valem ubývá. Jsem rád, že má srdcová kapela nezklamala a znovu potvrdila, že patří na vrchol metalové evoluce.