Zákony trhu jsou holt neúprosné. Firma Nuclear Blast to dobře ví, proto kuje železo, dokud je žhavé a čtyři měsíce po vydání studiového šlágru „Once“ přichází s after release singlem „Wish I Had an Angel”. Z alba „Once“ se za tu dobu vyklubal hit, katapultující kapelu až na nejvyšší příčky všech možných světových hitparád. NIGHTWISH vystupují v halách pro desetitisíce lidí, média se můžou zájmem přetrhnout a fanoušci jakbysmet. Na našem serveru, i přes upřímnou nenávist šéfredaktora, „Once“ s přehledem rozkoplo poslední špicli v žebříčku čtenosti a vesele se uvelebilo vysoko na nedosažitelné hvězdami poseté obloze. Je tedy pochopitelné, že si hlavní chlebodárce nenechá uniknout vidinu snadného výdělku. A když můžou polívčičku hřát oni, tak proč ne já?

Pod nebezpečně nevinným obalem, čítajícím půl vizuálně lukrativní blumči Tarji a hromadu bílé barvy, se ukrývá bezpečně tvrdá a příjemně hitová „Wish I Had an Angel“ přímo v albové verzi. Tvrdé kytary, vynikající kontrast hlasů Marca a Tarji i neuvěřitelně jednoduchá a neuvěřitelně funkční rytmická smyčka. To vše je obsaženo v mistrovském kousku finských superstars. Neměl jsem sice ještě tu čest, ale odhaduji, že tahle skladba musí fungovat na živo naprosto fantasticky. Kdyby byli NIGHTWISH alespoň z poloviny tak tvrdí jako kytary na jejich posledním album, zvolili by jistě jako první singl buď tuto skladbu, nebo třeba „Planet Hell“, či  skvělou „Dark Chest Of Wonders”, reprezentující album rozhodně líp než podle mě tragická sázka na jistotu v podobě nemastného dojáku „Nemo”. A že nejsou frajeři z Nuclear Blast žádní krkouni, nabízí nám ještě pár třešniček navíc. Tou nezajímavější je rozhodně instrumentální orchestrální verze monolitu „Ghost Love Score“. Ta není nic jiného než stopa se symfonickými aranžemi smíchaná bez nástrojů kapely. Na první poslech působí sice trochu vykuchaně, nicméně i tak je funkční v podstatě sama o sobě a definitivně potvrzuje kvalitu, s jakou se tvůrci nesnadného úkolu zhostili. Někdo (Christopher Johnsson) by sice mohl tvrdit, že není žádné umění, když NIGHTWISH někomu zaplatí, aby za ně symfonickou práci odvedl. Jiní se zase budou ohánět novinkovým albem RHAPSODY a jejich ústředním symfonikem Alexem Staropolim, nicméně ani tady není srovnání příliš na místě. Jsou to totiž právě NIGHTWISH jejichž letošní snažení předčí konkurenty minimálně o dvě třídy. Jako jejich důstojnou aranžérskou konkurenci bych snad viděl jen album „The Scarlet Queen“ řeckého pokušení CHAOSTAR, což je už však docela dost mimo mísu jakéhokoli metalu. Jako další mňamku tu pak máme cover verzi letitého rádiového hitu z dílny ANKIE BAGGER, „Where Were You Last Night“. A vůbec ne špatnou. NIGHTWISH se se skladbou poprali ve stylu soudobě vlastním a rozřezali popíkářskou modlu pořádně nabroušenými kytarami. Klávesy zní pravda až přehitověle, ale vše napravuje Tarjin zpěv, jenž kvalitou strčí do kapsy originál naprosto stoprocentně. Mírně alarmující je fakt, že se kapele přesto podařilo ve skladbě zachovat stigma pravověrného popu. Čím pak to asi bude? Jako decentní přírůstek je tu ještě demo verze skladby „Wish I Had an Angel“, která sice ničím moc novým nepřispívá (leda tak špatným zvukem – tady jsou ovšem dobře vidět ty prachy. Česká kapela by to byla nucena vydat jako regulérní verzi. Snobští NIGHTWISH z toho mají demo.) Nicméně je lepší než fláknutí řetězem po ksichtě, nebo nečekaný úhyn koníků v akvárku.

Tak co? Ani to nebolelo. Abych řekl pravdu, není mi moc jasné kdo si podobné singly vůbec kupuje. Možná se to liší lokalitu od lokality. Ač nemám nic proti nákupu regulérních řadovek, přijde mi že vyplatit vcelku brutální peníz za tři skladby je poměrně nadstandardní komfort. Situace se trochu obrací v případě DVD verze, která kromě hudby čítá i videoklip a zvuk mixovaný v 5.1 normě i nezbytný making of dokument . Zůstanete ovšem ochuzeni o cover (velká škoda) a demo (žádná škoda) verzi. Slzy vám bude sušit pouze vcelku hezká fotossesion a screen saver. Takže si moc nevyberete. Absolutní fanoušci jsou zkrátka nuceni koupit vše.