OPETH jsou v současnosti v kurzu. Není tedy divu, že je potřeba čím dál početnější fanouškovské obci nabídnout i něco víc, než jen klasické zvukové nahrávky. Bylo jen otázkou času, kdy se v Music For Nations rozhodnou jednomu ze svých nejúspěšnějších svěřenců vydat i DVD. Tento záměr byl nakonec pojat velkolepě a jeho zpracování dopadlo na výtečnou s hvězdičkou.
Do stopáže o osm minut přesahující tří hodinovou velikost se vešlo jak vystoupení v londýnské Shepherd’s Bush Empire, tak i hodinový dokument ze zákulisí natáčení „Deliverance“ a „Damnation“. Graficky velmi vzhledné menu doprovázené nostalgickými tóny damnationské „In My Time of Need“ nabízí krom výběru skladeb i selekci ze tří standardních zvukových formátů.
Samotný londýnský koncert proběhl loni v září před zaplněným hledištěm a ve velmi příjemném, téměř divadelném prostředí Shepherd’s Bush Empire. Dvouhodinové vystoupení je rozděleno do dvou částí. Ta první je téměř výhradně postavena na desce „Damnation“. Desce zasvěcené art-rockové zasněnosti 70-tých let. Jestliže se během poslechu studiové nahrávky vkrádaly na mysl teze o směřování kapely do hudebních sfér, kde kralují jiní, tak živá prezentace písní z „Damnation“ vás musí přesvědčit o pravém opaku. Přirozenost a uvolněnost s jakou OPETH své zhudebnělé basně přednášejí musí člověka věci neznalého utvrdit v dojmu, že tahle kapela ani nikdy nic jiného nehrála. Podzimní melancholie, která coby poznávací znak OPETH provází už od jejich počátku je v poloakustickém provedení, jenž je prosto jakýkoliv nájezdů zboostrovaných kytar, mnohem naléhavější a zcela podmanivá. To samé se dá říct i o Mikaelově hlasu, který, ač nedisponuje nikterak širokým rozsahem, svým zabarvením dokazuje, že tento styl muziky mu dokonale sedí. Menší pihu na kráse bych viděl v jeho průpovídkách, které jsou místy, snad v důsledku trémy z přítomnosti kamer, násilné a zbytečné.
Druhá část koncert je plně v réžii klasických metalových OPETH. Přehrávají se vesměs skladby z „Blackwater Park“ a „Deliverance“. První chvíle na mě v porovnání s křehkou zasněností z „Damnation“ působily jako těžký direkt do tváře. Ovšem, jak známo, tato, pro OPETH ještě přirozenější, hudební poloha v jejich podání snese všechny v předchozích řádcích uvedené přívlastky. Dokonalou symbiózou všech vlastností těchto Švédů je pak skladba „The Drappery Falls“ obsahující vše, co mohou OPETH nabídnout – bohaté kompozice, náladovou pestrost a vynikající hráčské výkony. Tady si zřejmě konečně přišlo na své i publikum očividně čekající na „metalový“ blok. Dvě hodiny s OPETH zachycené na tomto disku dokážou být pro diváka časem stráveným ve vynikající společnosti vynikajících hudebníků. Svou práci velmi dobře odvedli i kameramané a stříhači. Decentím nasnímáním dění na pódiu a pečlivými střihy docílili velmi dobrého prolnutí obrazového ztvárnění a celkové atmosféry koncertu. Žádné rychlé střídání záběrů, detaily sólujících a pózujících hráčů, bubeníka hecujícího dav ... nic z toho nás naštěstí nečeká.
To nejlepší na konec? Dalo by se říci o hodinovém „bonusu“, který tvoří dokument zachycující studiovou práci OPETH během nahrávání „Deliverance“ a „Damnation“. Výtečná podívaná! Nic jiného nelze říct o z dokumentaristického hlediska dokonalé studii postupné stavby jednotlivých nahrávek. Nechybí ani zpovědi všech zůčastněných, ze kterých se mimo jiné dozvíte i o usměvných začátcích jednotlivých členů kapely.. Tak například vězte, že první skladba, kterou Michael Akerfeldt složil, nesla název „I Hate Hip Hop“, což zcela jistě krom vyvolaného úsměvu na tváři připomene i „debutní“ díla mnoha jiných. Asi nejzajímavější pasáží je pak práce se Stevem Wilsonem (PORCUPINE TREE), která dokazuje, že jeho rukopis při tvorbě aranží na „Damnation“ je velmi silný.