Finští hrdinové opět nezklamali! Mužně dostáli slibu, jímž časovali na jaře své fanoušky a nahráli dlouho očekávané EP, které vrhli do světa s rotací i účinky cirkulárkového kotouče. Pojďme tedy seznat jaké přenádherno na nás opět rozšířili z hlubin božských klacků. Uzřeme spolu dálavy nekonečné, kde rudým blankytem nadpozemské melodie plynou, lehounký skřehot s nimi hraje a za hory, v daleké kraje, tam šťastný Louža radostně tleská jim (a s krupičákem svým si hraje – pozn. K. H. Mácha).

Tak, zbožný úvod máme za sebou. Jak v něm naznačuji, „Trashed, Lost & Strungout“ není novým řadovým albem, ale pouze čtyř-štychovou připomínkou, skrze níž kapela ventiluje stesk po posluchačích, odhaluje fanouškům svoje bytí (používá k tomu teskného blití) a naznačuje tak jasný fakt, že se ještě neuchlastala, a že už není z čeho platit nájem. Kotouček otvírá titulní „Trashed, Lost & Strungout“ vydatně podpořena i klipovým zpracováním. Můj první dojem z ní je jasné rozčarování. A ani další poslechy ten pocit už moc nevylepšily. Dává totiž jasně za pravdu zlořečeným jazykům obviňujícím CHILDREN OF BODOM z plagiátorství sama sebe. Zněním i notou drží basu s předchozím singlem „You‘re Better Off Dead“, což může být možná hezké, ale rozhodně ne nejhezčí. Skladba je nevýrazná hitovka, situovaná někam k poslední řadovce a její klip je ještě ke všemu…hmm…jak to říct? Nic neříkající. Je sice paráda, že střihač umí stříhat tak rychle, jako kapela hoblovat, ale já bych docela rád na obrazovce i něco viděl. Situace se radikálně lepší až v případě takřka výplňového kousku „Knuckleduster“, který je paradoxně přihozen jako vata. Kapela se tu důsledně věnuje čarokrásně bagrovitým riffům, které občas proříznou oživující klávesy nebo perfektní kytarové sólo. Do toho všeho samozřejmě organizovaně skřehotá vrchní cukrouš Alexi, jenž se už ve vokálním projevu totálně našel. Určitě jedna z lepších skladeb kapely. A tak si také představuji budoucnost CHILDREN OF BODOM, tvrdou, tvrdší, nejtvrdší. No, možná by nebylo od věci trochu zaexperimentovat s melodičtějším zpěvem, nebo třeba ženským vokálem (pozn. hlavně prosím ne Kimberly), ale na to je ještě čas. Hoši to hnětajú fest a to prozatím stále ještě stačí.

A co doplňky? Tak ty jsou jasné. Záliba CHILDREN OF BODOM v cover verzích je všeobecně známá. Někoho by možná mohlo překvapit, že jde o glam rock a trendařinu, ale to mě ani moc nepálí. Hošové si zkrátka dělají, co chtějí. V případě starouše ALICE COOPERA a jeho „Bed of Nails“ se sice drží předlohy a celkem v pohodě vytvoří odpovídající glam rockové klima, jenže v kombinaci s jejich projevem a zvukem nabývá skladba opravdu zajímavých dimenzí. Hodně vtipná je i závěrečná sloka, kde nám kapela názorně ukáže jaké by to bylo, kdyby Hatebreeder… (pozn.: zaplaťpánbůh  že jsou ty doby už dávno pryč. Já to album zkrátka nesnáším.). Myslím že na tomhle je jasně znát, že dětičky přece jen trochu vyrostly. Dalším cover přírůstkem je poměrně čerstvá zábavovka z pera ANDREW W.K. „She is Beautiful“, na které je dobře vidět, že existují i vynikající hudebníci s mozkem nezatemněným fenoménem DREAM THEATER, jejichž erb rozhodně neutrpí, propůjčí-li svůj um totální odrhovačce a ještě se přitom dokáží skvěle pobavit.

Vy hvězdy rozplynulé, vy stíny hudebního nebe, vy truchlenci jež radostníte vše krom sebe, v tiché slzy radosti celí se rozplýváte. Henkko! Jasko! Alexi!