Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nórská úderka s morovým letopočtom v názve vždy bola, je, a zrejme bude “iba” partiou “toho Frosta zo SATYRICON”. Kým na regulárnom debute “Liberation” bolo ťažko nájsť čo i len minimum nad rámec s vetrom o preteky uháňajúceho, zle nazvučeného “true” blacku s hyperrýchlou legendou za bicími, aktuálne CD “Beyond The Apocalypse” ponúka o dosť viac.
Okamžite udrie do uší veľmi kvalitný zvuk. Pomer nástrojov vo finálnom mixe je síce “Nórsko” ako sviňa, napriek tomu je čitateľná práca gitár, kanonáda bicích i obligátny škrek, ktorý poslucháča sprevádza bez sebemenších zmien až do konca dosky. Len tej basy je pomenej, čo ale k žánru tak akosi patrí. Prekvapením je omnoho väčšia prepracovanosť nahrávky, snaha o zmeny tempa a pestrú hru na bicie a (v rámci možností) melódiu sú badateľné od úvodnej “Chasing Dragons”. Nie je núdza o gitarové vyhrávky (úvod “Beyond The Apocalypse”), je vidno, že album má vyššie ambície ako len uvoľňovať špinu v ušiach pravých severských černokňažníkov a pekelníkov.
Prvá polovica “Beyond The Apocalypse” je tradičný old school mayhemovský nášup, napriek vyššie spomínaným atribútom žiadneho zo svojich učiteľov neprekonáva. Víchor strieda smršť, smršť ustupuje uragánu a nad tým dunia kopytá koní jazdcov Apokalypsy. Ich opraty drží v rukách Frost (a že to je jazda, keď v “Necronatalenheten” šliapne na plyn), záruka toho, že o 1349 sa bude stále hovoriť, minimálne zo slušnosti. To, že táto nórska pätica by mohla príjsť s niečím zaujímavejším ako slušne odohratou “klasikou”, naznačuje vyše sedemminútová skladba o Tom, čo peje zvláštne piesne, “Singer Of Strange Songs”.
Tempo odrazu zvoľní a 1349 sa ukážu z tej epickejšej, premýšľavejšej stránky. Gitarová linka, ktorá sa odrazu zjaví nad furiosom bicích letmo pripomenie ťažko prekonateľnú hymnu “With Strength I Burn”, podpísanú samotnými EMPEROR. Silná vec, vybočujúca a naštastie nie posledná. Kým nasledujúca “Blood Is The Mortar” zabrúsi až do deathu, “Internal Winter” znovu atakuje hranicu ôsmich minút a pláva do vôd pomalého, (aj napriek absencii kláves) atmosférického a technicky trochu náročnejšieho blacku.
Záverečná, v prvej polovici až pokorne komorná, organová “The Blade” podčiarkne druhú polovicu “Beyond The Apocalypse” a stanovuje konečný verdikt: 1349 natočili prekvapivo slušnú dosku, relatívne pestrú a v mojich očiach nie až tak vzdialenú napríklad aktuálnej “Chimere” od kultových MAYHEM. A tak už teraz čakám, čo bude nasledovať za apokalypsou...
Foto: manzeta
Po mizernom "Liberation" sa 1349 nadýchli a vyprodukovali dosku, ktorá udrží krok so špičkou staromilskej časti blackmetalovej scény. Solídny nášup nepostrádajúci tak často chýbajúcu pestrosť a rozmanitosť.
7,5 / 10
Beyond The Apocalypse (2004)
Liberation (2003)
1349 (2001)
Chaos Preferred (1999)
Demo (1998)
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolovát jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
