Nejjednodušším řešením, kterak za účelem výměny dotazů a odpovědí zdolat zeměpisné vzdálenosti, jsou bezpochyby neviditelné internetové linky. A i když samozřejmě v žádném případě nemohou nahradit bezprostřední výměnu názorů, takříkajíc tváří v tvář, výsledek může být kolikrát stejně zajímavý. Podobným způsobem jsem se spojil i se severomoravskou smečkou SALAMANDRA, která zalovila ve svých řadách a k pokecu nejen o novém albu „Great Moravian Elegies“ mi přidělila baskytaristu Jardu Dufka, člověka od přírody příjemného a mírumilovného, který ovšem také dovede „ukázat zuby“, jak si ostatně ještě níže přečtete. Původní rozhovor je pak doplněn poznámkami, o které jsem jej ještě ve finální fázi obohatil tak, aby bylo všechno úplně jasné a srozumitelné, s čímž souvisí i fakt, že ani já, ani Jarda jsme v době vzniku rozhovoru netušili, že zpěvák Dalibor „Panther“ Halamíček opustí řady SALAMANDRY, pročež jsme na tuto skutečnost nemohli reagovat. Ale teď už dejme slovo Jardovi.

Pro začátek, už měla SALAMANDRA někdy co dočinění s Metalopolí?

Ne. Nemůžeme být všude.

Dobrá tedy, přeskočme úvodní zdvořilostní frázi a přejděme k jádru věci. Jak se SALAMANDRA dívá na „Great Moravian Elegies“ teď, když od vydání alba už utekl nějaký ten pátek? Šlo udělat něco líp, nebo naopak? Je pro album něco výrazně typické, něco co ho výrazně poznamenalo?

Myslím si, že album se nám docela povedlo, podle mě určitě. Samozřejmě, že každý z nás ví, co se mohlo vylepšit, upravit nebo změnit. Ale to bychom seděli ve studiu ještě teď. Celkem dobře se prodává u nás (samozřejmě v měřítku okrajového žánru), i v zahraničí je o něj zájem. Recenze byly vesměs příznivé, takže si nestěžujem. Desku „Great Moravian Elegies“ podle mě nejvíce poznamenala změna obsazení kláves a změna studia. Když nešlo sehnat klávesáka, přišla klávesačka Hanka Šlachtová, a to rovnou s operním hlasem, která tím pádem o sobě na celé desce dává patřičně vědět v obou směrech. Zvuk jsme si ušili na tělo v Pavlově (Slíva – kytara – pozn. aut.) právě dokončeném studiu ART VOX STUDIO a doufám, že s každou další deskou  bude ještě lepší. Taky jsme trochu zvolnili, ale jen dočasně, to můžu slíbit.

Jak moc těžké bylo napsat hudbu v dnešní době, kdy „prostoru pro fantazii“ je čím dál tím míň, respektive když každá třetí metalová kapela hraje melodický speed?

Pomineme-li tradiční klišé a určitou „šablonovitost“ té záplavy melodického speed metalu západní provenience, tak opravdu inspirujících těles je poskromnu. Pavel (znovu Slíva – téměř výhradní autor hudby - pozn. aut.) se svou hudbu snaží dělat tak, aby se líbila především jemu. Nikoho nekopíruje, jeho nápady jsou opravdu originální. Udělá pár motivů, sloku, refrén, linku zpěvu, tedy tzv. kostru. Pak se to musí udělat na zkoušce tak, aby se to líbilo i nám ostatním z kapely. Vzhledem tomu, že každý z nás vyznává styl trošku jiný, než ti ostatní, přizpůsobujeme a doplňujeme to tak dlouho, až jsme všichni spokojeni. Tady ovšem musím poznamenat, že někdy pak musí Pavel zasáhnout, protože z jeho původní představy nemusí taky zůstat už vůbec nic. Ten naznačený postup může být v tom „dolaďovacím“ stádiu zkrátka různý skladbu od skladby a myslím si, že právě on dává zvuku kapely osobitost s nikým nezaměnitelnou. Na druhou stranu – máš pořád jenom osm tónů, tak co nového bys chtěl furt vymýšlet. Dřív nebo později se stejně všechno zopakuje. Tak co.

Nemůže se takovému autorovi stát, že časem jeho práce dostane stereotypní nádech? Co by v takovém případě dělala SALAMANDRA?

Jak vyplývá z předchozí odpovědi, u nás žádný stereotyp nehrozí. Nebo ty si snad myslíš že jo? Podle mě metalová hudba obecně tímto netrpí. A vůbec – stereotyp: byl jsi někdy na technopárty? (nikdy, díkybohu! - pozn. aut.)

Jak vznikla myšlenka zaobírat se na CD v textech moravskou historií, resp. dávnověkem?

Jednou jsme pili slivovici, ožrali se do mrtva, Morava, opica a bylo to.

Pokud textům dobře rozumím, mám pocit, že jsou nastaveny spíše do jakési obecnější polohy typu „Forefather’s Realm“, než aby se věnovaly konkrétním námětům či legendám (např. pověst o králi Ječmínkovi a podobně). Jak to s těmi texty vlastně je? Můžeš nám ke každému z nich něco říct?

My jsme chtěli, aby se texty našich skladeb zabývaly spíš pocity tehdejších lidí. Tak jako všechny texty našich písniček, i „Great Moravian Elegies“ líčí náladu a pocity bojovníků, jdoucích do bitvy za svého krále, ať už za svobodu své země, nebo kvůli chamtivosti vládce. Zabýváme se i příčinami a následky. A právě v té nekonkrétnosti je nadčasovost. Mimochodem hrát o vládci jménem John Barley by byl hnus, ne? Jednotlivé texty popisovat nebudu, to ať si posluchači posoudí sami. Tímto bych chtěl upozornit na naše stránky (www.salamandra.cz), kde jsou kompletní překlady všech našich alb.

A co česká historie? Nezavánějí „G.M.E.“ něčím podobným nacionalismu? Chraň bůh, že bych Vás z něj chtěl z něj podezřívat, ale zeptat se na to musím.

Je to pěkné že ses zeptal. Ano. Nezavánějí. Naopak. Spíš ta otázka. Ta zavání silně. Českým. Nebo ne? (Neéé! - pozn. aut.)

Jaké jsou vlastně vesměs ohlasy na „G.M.E.“? A to nemyslím jen tuzemské…

To jsem už naznačil v odpovědi na druhou otázku. Deska se setkala s příznivým ohlasem, ale zatím je ještě brzo hodnotit. Občas se sice najde někdo, kdo si myslí, že sežral všechnu moudrost světa, speed slyšel leda z rychlíku a kvůli pohnutí v šestinedělí žije v domnění, že všechny kapely co tuhle hudbu hrají, kopírují RHAPSODY. Ale tací zůstávají (naštěstí) se svými názory osamoceni. Fanoušci reagují většinou nadšeně. Recenzí ještě moc nevyšlo, asi se k albu ještě nedostali. Zahraničí nás tvrdě ignoruje (myslím kritiky a tisk, fanoušci se ozývají z celého světa, akorát se těžce dostávají k našim deskám), asi mají svého undergroundu až až. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.

A teď trochu z jiného soudku. Kolik na Vás kdy a kde přišlo nejmíň lidí a kolik naopak nejvíc?

My se tím nějak moc nezabýváme, ani to nepočítáme. Když je hodně lidí, je to dobře. Když málo, co se dá dělat. Pokud pořadatelé akce nezajistí reklamu, nebo se prostě lidem nechce, to neovlivníš. Pamatuju si jednu akci, kde promotér totálně selhal, bylo to v Plzni, předloni, 25 lidí. Ale jinak hrajeme spíš kluby a festivaly. Ono ani tak nejde o počet, jako o náladu, kterou dokáže vytvořit třeba jen hrstka hrozičů v prvních řadách, nebo tisícový dav „mrtvých“ lidí. A dneska se dělají akce s více kapelama, takže přesně nepoznáš kolik lidí přišlo na tebe. Nám se stává, že hodně lidí, co jsou na nás poprvé, stojí s otevřenou pusou, poslouchá a nevěří, že jsme česká kapela, kde jsme se schovávali, když o nás nic neví a tak podobně. Největší počet lidí na nás snad ještě přijde.

Kolik jste doposud prodali kusů všech tří desek? A jak jinak vám funguje „merchandising“? Co všechno jste schopni momentálně nabídnout věrným fanouškům, co pro ně případně chystáte?

Jak už jsem se zmiňoval, přesná čísla tady nic neznamenají, poslední deska je na světě pár týdnů a předchozí dvě se stále ještě prodávají. Samozřejmě, na zlatou desku bychom museli prodávat desetkrát víc, ale kdo by o ni stál? Přesná čísla zná náš vydavatel a toho tím raději nebudeme obtěžovat (mohl by se zlobit). Zatím se nám nikdo neozval ohledně fanklubu, to z Japonska už ano. Sice nemáme zatím přímý kontakt, ale je to dobré cestě. No a jinak snad byly nějaký trika, budou nové k aktuálnímu albu, mikiny, postery, samolepky – je to víceméně záležitost vydavatele.

Dalo by se z takových přesných čísel něco vyvozovat?

Dalo by se. Kdyby se chtělo. Ale my si to tak neberem. Jsme velice vděční vydavatelství Leviathan Records za to, že nás vzalo pod křídla a že pro nás dělá maximum, co se dá. Jinak bychom asi skončili někde ve sklepě, jako spousta jiných, kteří neměli tolik štěstí.

Jak momentálně vnímáte sami sebe na české scéně, samozřejmě nejen v rámci stylu, a jak vnímáte konkurenci, je-li vůbec jaká?

Tady bych si mohl rýpnout: jak „česká“, a co Morava? (jasně, jen do mě - pozn. aut.) No vidíš, já si to odpustím. Protože vím, že jsi to nemyslel nacionalisticky. Ale jinak máš pravdu. Je to jeden velký bordel, co se na naší scéně děje. Kdo nemá prachy, nejede. Nemusíš umět nic, jak na to máš, hned jsi hvězda. Postavit je do řady a postřílet. Jakoukoliv konkurenci v našem stylu bychom uvítali. Zatím se ale nic neděje, možná někde v nějaké garáži se něco rodí, možná už i jezdí po republice, ale ještě jsme se nesetkali. Je tu pár lehce spřízněných kapel, vyloženě speedovou gotiku však u nás nehraje nikdo. V tomhle žánru není jednoduché udržet krok se špičkou a ne každý to dokáže.

Co může kapela typu současné SALAMANDRY udělat pro to, aby se stala známou a uznávanou dejme tomu jako již zmínění RHAPSODY? Předpokládám, že stále ještě máte všichni svá civilní zaměstnání…

Kde žiješ? My se válíme doma a jednou týdně chodíme na pracák. Kde bychom tu práci asi vzali - jsme z okolí Ostravy. No, někdo z nás ještě pracuje, ale jak dlouho mu to vydrží… Pokud nechceme umřít hlady, vždy pro nás hlavním živobytím bude práce nebo sociální dávky a ne hudba. Možná, kdybychom byli pod agenturou, ale kdo by nás chtěl, my neumíme dělat, co nám kdo přikáže. No a na slávu potřebuješ prachy. Spoustu. Opravdovou výzvou je  v dnešní době pro metalovou kapelu sehnat sponzora. To je jen pro silné nátury.

Soutěže typu „Rock Made In Gambrinus“ apod. už pro Vás nepřicházejí v úvahu?

Teď se mi chce zvracet, ale nevím jestli kvůli té soutěži, nebo kvůli tomu pivu. Soutěží se zásadně neúčastníme ze dvou důvodů. Za prvé si myslíme, že soutěžit v hudbě je blbost, protože každý může zaujmout něčím jiným, každému se líbí něco jiného a hodnotit to stejným metrem nelze. Přednost se dává spíše komerci před kvalitou. No a za druhé – několikrát jsme se přesvědčili, že v těchto soutěžích je předem rozhodnuto o vítězi a že je to jen divadlo v režii vydavatelských firem. Jen naivní člověk si může myslet, že peníze na tyhle akce pochází ze sbírek rockových fanoušků. Ne, to raději bez nás. A já osobně si myslím, že tam ani nechybíme.

A co „Česko hledá Superstar“ a Dalibor (Halamíček - zpěvák)? Zkoušel štěstí?

Co to je „Česko hledá Superstar“? To je nějaká ptákovina, ne? Jak můžeš hledat něco, co tu nikdy nebylo a nebude? A jak o tom může rozhodovat někdo, kdo prohlásí, že rocková hudba do televize nepatří? A jak by mohl Dalibor soutěžit, když několikanásobně překračuje věkový limit? (asi tedy nemohl, jenže to o těch limitech, je-li to tak, jsem fakt netušil - pozn. aut.)

Mimochodem, jak Dalibor válčí s angličtinou?

Na to jsme se Dalibora ptali: prý těžko, angličtina nad ním stále ještě vítězí.

Tradičně na závěr: Budoucnost ležící před Vámi, vypadá odtud z přítomnosti jako světlá?

No před námi určitě, ale musíme se o to zasloužit. V nejbližší době chystáme turné s novou deskou po Čechách, Moravě a Slovensku, možná přibude i Polsko a Rakousko. Taky už začínáme pracovat na dalším albu. A především spousta koncertů, kde to pořádně roztočíme. Doufám, že nám v tom naši fanoušci pomohou. Děkujeme jim tímto za jejich přízeň a těšíme se na ně. A samozřejmě, ať se daří www.metalopolis.net!