Od 23. listopadu do 15. prosince 2001 proběhlo celorepublikové HEAVY METAL TOUR skupin KRLEŠ, SALAMANDRA a CRUEL BARBARIAN. A právě kytarista a zpěvák posledně jmenovaných, Marek Neckář, vám přiblíží jeho průběh přímo z první linie.

24.11. Mariánské Lázně (Eldorádo)

V pátek jsme měli všichni dovolenou. Naše skupina je momentálně bez stálého bubeníka a navíc ani basák nemá příliš času, takže abychom tour vůbec mohli absolvovat, byly povolány rezervy. Výsledkem je dvojice různých rytmik - což v praxi znamená, že se mnou (kytara a zpěv) a Zdénou Dobošem (kytara) vystupují dva basáci a dva bubeníci. Začínali Franta Potměšil (bicí) a Pavel Bauer (basa) a protože na naučení materiálu měli pouhé tři týdny a „Pavlucha“ je navíc původním povoláním kytarista, ještě před odjezdem jsme zkoušeli. Asi v pět odpoledne nastalo velké balení a jelo se směr Praha, kde se k nám do auta přicpal ještě náš manažér Honza Jeřábek. Pak už nic nebránilo vyrazit naostro po dálnici na Plzeň. Cesta probíhala v pohodě (samozřejmě nepočítáme-li naší škodivku, která netopí, divně rachtá, má zaraženou spojku, sjeté gumy, ještě navíc letní a rychlost přes 100 km/hod. můžete docílit pouze náhodou a jedině z hodně prudkého kopce, s tornádem v zádech), mohutně zkracovaná „inteligentním“ humorem, ve kterém si CRUEL libuje. Vysmátí bez použití navykových látech, dorážíme do Mariánek a při pohledu na sněhovou nadílku nám smích umrzává u huby. Škodivka „malinko“ prokluzuje, ovšem cíl je naštěstí nedaleko.

Na místě už spokojeně vegetují KRLEŠ a mají postavené dokonce i PAčko, čili jsme v podstatě bez práce. Od Radka (Sádovský – kytara) zvíme zprávu, že SALAMANDRA dnes nedorazí. Jejich bubeník Baalberith je prý po zlomenině nohy a musí se šetřit. Snad zítra. No nic, kopeme do sebe grogy, protože zima zalézá pod kůži. Návštěva je hodně tristní, tak 50 hlav. KRLEŠ začíná a díky nepřítomnosti ostravských kvapíkařů musí svůj set protáhnout na hodinku a půl. První část patří vlastní tvorbě, kdy přehrají rovnoměrně z obou desek, závěrem několik coverů, nějaká ta METALLICA, WARLOCK atd. Simča (Křtěnová) zpívá skvěle, dobrá pódiovka všech, škoda jen hodně vyhuleného zvuku a utopené sólové kytary Jirky Karpjuka. Jako druhý (a tento večer i poslední) CRUEL BARBARIAN. Vystoupení nebudu nijak blíže rozebírat, snad jen pochvala našim dvěma hostujícím členům a konstatování, že dopolední zkouška bodla. Po hodince, když už nemáme co hrát, se loučíme.

Následuje nejoblíbenější činnost většiny muzikantů. Pokud hádáte pití, nejste daleko od pravdy. Ovšem ještě raději mají mazlíčkové žrádlo. Tlačenka s cibulí a obložené talíře mizí jako mávnutím kouzelného proutku. No a pak se trošku pije, ale to by vás nezajímalo. Zajímalo? Tak dobře. V místnosti na spaní je kosa jako prase, takže všichni odpadlíci postupně zaujímají spací místa na pódiu a v přilehlém okolí. Bohoušem Němcem v Big Beng!u vyhlášenou soutěž, zda přepije KRLEŠ CRUEL, pak nekompromisně řeší náš bubeník Fána, který společně s manažérem Honzou nedají chrchláním nikomu usnout a jejichž rychlokurz výroby pěny u piva se protáhne do brzkých ranních hodin. Po šesté konečně usínáme…

25.11. Stod u Plzně (KD)

Probuzení obstarají tytéž zvuky co v noci, z čehož jasně plyne, že pokoušet se dále o spánek je čiré bláznovství. Hodinky ukazují deset hodin dopoledne. Venku padá sníh, dobrých třicet čísel přibylo přes noc. Postupně všichni ožívají, i když to asi není správné slovo pro sbor nevyspalých trosek. Základy ranní hygieny a balení aparátu s následným nošením do aut absolvují pouze ti otrlejší. Jede se na oběd do blízké restaurace a naše přítomnost zvedá náladu ostatním hostům do té míry, že raději platí. Za půl hodiny máme celou hospodu jen a jen pro sebe. Jídlo naštěstí dostaneme. KRLEŠ odjíždí směr Stod, CRUEL zůstává na odpolední zákusek v podobě palačinek a zmrzliny.

Přejezd je kraťoučký, asi 40 km, takže ve Stodu u Plzně jsme v půl šesté. KRLEŠ nikde, čili zaparkovat auto u kulturáku a najít něco dobrého na zub. Obojí se zadaří, i když Franta má k večeři jen rajský salát a … čaj. „Chchchc“. Návrat zpátky odhaluje nejen přítomnost severočechů s postaveným aparátem, ale také SALAMANDRY. Turné tedy poprvé čítá plnou sestavu. Skvělý komoušský kulturák, světlý a hlavně teplý, což my vymrzlíci umíme ocenit, pojme určitě spoustu lidí. Přítomné jsou tak dvě stovky skvělých fanoušků, což po včerejšku kvitujeme s povděkem.

Na devátou začíná opět KRLEŠ. Hrají hodinu vlastního repertoáru a na rozdíl od včerejška je zvukově všechno v pořádku. Každý si tak může vychutnat precizní práci celé kapely. Pochvalu zaslouží Simona, která se vůbec nešetří, a když člověk ví, kolik toho naspala, což je pro hlasivky nejdůležitější, klobouk dolů. Od první chvíle pařící sál souhlasí. SALAMANDRA je poprvé v konvoji a z avizované hodiny hrají tak maximálně 40 minut. Inu bubeník má v metalu největší zátěž na fyzičku a noha se zřejmě pořádně ozývala. Ale i tak stihli podat přesvědčivý důkaz o pěvecké a instrumentální jistotě. Dostalo se i na první desku, škoda snad jen možná příliš hlasitých kláves na úkor kytar. No a jako třetí CRUEL BARBARIAN s ohlasy srovnatelnými s předcházející dvojicí. Ještě přetrpět šíleně únavnou cestu domů oblíbenou škodivkou a zase za týden.

30.11. Pardubice (RC Žlutý Pes)

Víkend zázraků a splněných přání - jinak nejde nazvat druhou část mého povídání. Ve čtvrtek nás nepřipravené zastihla zpráva, že bubeník KRLEŠ Jirka Smělík dostal salmonelu. Za týden ztratil sedm kilo, zeslábl jako moucha, takže jeho účast na dalším pokračování turné je pochopitelně zcela vyloučena. Pardubice tak uvidí pouze CRUEL a SALAMANDRU. Přišel pátek a potížím nebyl zdaleka konec. Už ve dvě odpoledne volá náš basák Žíva, že jeho Opel klekl někde před Prahou, čeká na odtahovku a vůbec netuší, co se bude dít dál. Čili následuje bleskové shánění náhradního vozu a přívěsu, naštěstí úspěšné, takže s „dnešním“ bubeníkem Frantou Potměšilem můžeme kolem páté vyrazit směr Pardubice.

Žlutý Pes je útulný rockový klub na okraji města. Našli jsme ho na druhý pokus, takže slušná práce. Nošení aparátu trvalo jen malou chviličku a do příjezdu SALAMANDRY probíhalo opět mocné grogování. Ostravští přijeli dvěma osobními vozy a špatné zprávy neměly mít konce. Zpěvák Dalibor Halamíček totiž jezdí s kamionem do zahraničí. Pokud víte, co tahle práce obnáší, je vám jasné, že skloubit ji s muzikou jaksi moc dobře nejde. Dovolená nedovolená, šéfové nařizují a nebohý řidič namísto Českých Budějovic uzří cizinu. Celý zbytek kapely má pak prostě smůlu…

Fanoušků doráží tak šedesátka, atmosféra je vstřícná. Salamandra začíná kolem desáté, hraje asi devadesát minut, když jejich pojetí speedu má v malém klubu mnohem větší drive než v obrovském kulturáku. Spokojenost na straně kapely = spokojenost divácká. Mnohem hůř je tou dobou nám. Vlakem sice v pořádku doráží manažér Honza a kytarista Zdeněk, ale o basákovi s uzrátým autem ani zprávička. Nezvedá ani telefon, takže zbývají pouze dvě možnosti. Po poradě celé skupiny volíme tu náročnější - zahrát bez basy ve třech, i za cenu horšího celkového vyznění našeho setu - a volíme správně. Dobře nazvučené škopky (po celý večer) a jedna kytara víc basová, nic jiného nebylo důležité. Domů se jede s vyhlídkou zrušeného zítřejšího koncertního zastavení a zavařenými mobily.

1.12. České Budějovice (KD Vltava)

Jenomže KRLEŠ jsou snad ještě větší blázni než my. Dnešní den s námi hraje konzervatorista Jakub Homola za bicí soupravou a Radkovi Sádovskému nedá příliš práce ho přesvědčit na hostování. Vše pro firmu. Jakub na cestu vyfasuje walkmana s kazetou „TO“ a dvakrát ji sjede v autě. Hned po příjezdu (když cesta probíhá v klidu, dvě auta - dokonce i basák Žíva se účastní:-) - a vezeme s sebou zpěvačku Simonu Křtěnovou) je odlapen do šatny KRLEŠ, kde pro změnu poslouchá prvotinu „Dejte plamenům co hoří“. Zbytek CRUELu mezitím zkoumá obrovský kulturák, kde se muselo za komančů schůzovat jedna radost.

Všude dobře, v šatně nejlépe, takže vystoupení první (zřejmě domácí) skupiny večera nám uniká. Nastává náš čas. Přesvědčit KRLEŠ, že Jakub teď už opravdu musí jít:-) dá docela zabrat, ale zadaří se. Asi v půl desáté jdeme na věc. Po první písničce mi přestává hrát aparát, ač je to čtrnáct dní, co jsem ho měl v opravě. Paráda! Ještě že pohotový Jirka Karpjuk půjčuje bleskově svého Marshalla, takže po pětiminutové pauze můžeme pokračovat v krasojízdě. Přítomné jsou tak dvě stovky diváků a snad se jim to líbí.

CRUEL odchází, Jakub zůstává. Zatímco se přehrabuje ve stohu popsaných papírů, kluci a holka zvučí a dolaďují poslední detaily. Co se dělo další třičtvrtě hodinu byste museli vidět. Samozřejmě, pokud máte naposlouchané desky skupiny do posledního detailu, nešlo nezaregistrovat občasnou změnu tempa, občasnou botičku v souhře nebo nejistotu. Jenže když si člověk uvědomil, že Jakub s nikým z KRLEŠ v životě nehrál a jejich desky slyšel ten večer poprvé, musel hluboce smeknout. Bylo až úsměvné pozorovat pařící kapelu, když muž za bubny hleděl do papírů a jednou rukou si je otáčel! A ty breaky k tomu. Kdo neviděl - neuvěří! Zasloužený potlesk patřil nejen jeho odvaze, ale i hrdinství celé kapely, která než by koncert odřekla, šla raději i do takového rizika. Místní odpověď na Megaděda Mustaina PENTAGON večer uzavírala, ale to už jsme nakládali. Popis únavné cesty zpátky, bloudění přes trávníky místního sídliště, míjení policejních hlídek a rozebírání hlášky „NO, TO JO, TO JO, TO JO“, si raději ušetřím. Tak zase za týden.

7.12. Ostrava (Lesopark Benátky)

Cesta do Ostravy daleká je, čili vše jistí dovolená a rytmika A - z před čtrnácti dnů - Franta Potměšil a Pavel Bauer. Z Poříčan vyrážíme po příjemném obědě kolem druhé hodiny odpolední. Chybějící manažér Honza Jeřábek tou dobou ještě bojuje na PC kurzu o certifikát Billa Gatese jr. z pracáku, ovšem kdo by hádal že jeho nepřítomností míra infantility poklesne, krutě by se mýlil. „No to jo, to jo, to jo, Psíííček“. V šest nás vítá cedule Ostrava a po půl hodinovém bloudění a vyptávání konečně trefujeme tu správnou ulici mířící do Lesoparku. Pěkný stromový areál, kde se v létě musí hrát parkety jedna radost, teď zasněžený, hostí diskotéku. Už zdálky nás vítají v Mumulandu:-). Přilehlou sruboidní místnost, tak pro 200 hlav, okupují -náctileté dívky a chlapci, takže si s již přítomnou SALAMANDROU užíváme omladiny…

Navigace KRLEŠ je podobná té naší, tedy dobrodružná. Zatímco se přestavuje jeviště, srdečně se vítáme - holt „láska má vel´a podób“, že Jeremy:-). KRLEŠ si přivážejí hostujícího bubeníka a vidinu ještě dalšího koncertu v Hranicích, proto začínají. Odehrají standartní vystoupení, jen zvuk je šílený - špatně nazvučené bubny a nade všechno vystrčená baskytara. Není to ale pouze úděl začínajícího, protože takovým zůstane až do úplného konce. Skupina se loučí s tristní návštěvou (když řeknu čtyřicet hlav, budu se červenat, ale nebyli jste tam, takže mě nemůžete kamenovat za přehánění:-)) a v rychlosti balí. Na poslední chvíli přibyla ještě jedna, s ohledem na odezvu přítomného publika, zřejmě místní skupina. Svým HC-punkem do heavy pelotónu moc nezapadala, ale jejich set naštěstí netrval dlouho. A CRUEL BARBARIAN. Trochu se protáhl začátek, když zastávkoval jeden z aparátů, ale všechno nakonec dobře dopadlo a my mohli odehrát tradičních padesát minut. Závěr večera pro SALAMANDRU. Přítomní sedící se konečně zvedli a zajistili našláplým speedařům alespoň trochu ucházející přijetí.

Velké balení a přejíždí se pět kilometrů za Havířov, kde máme nachystáno ubytování v příjemném penziónku u vody (zamrzlé). Po cestě zjišťujeme, že nám nějaký dobrák ukradl poklici na kolo a něco provedl se zámkem od nádrže. Benzín stačí jen tak tak na dojetí. Společný večer s KRLEŠ pak probíhá v zajetí klasických klišé heterosexuálních kapel s homosexuální zápletkou a největší hláškou víkendu - „Gotohel“ (čti jak piš, piš jak jsem napsal já:-))!

8.12. Havířov (RC Modrá Svině)

Probuzení do zimy. Zdéna nemůže dospat, protože škodivku zapůjčili starostliví rodiče pod výhrůžkou nejpřísnějších trestů a od brzkého rána vymýšlí strategii, jak nejlépe na nádrž. Po dohodě s místním „zámečníkem“ a jeho sadou paklíčů oddalujeme vylomení a Radek Sádovský nás tranzitem sveze na pumpu, kde kupujeme rozmrazovač. K všeobecnému překvapení zámek povoluje, takže nic nebrání odebrat se k obědu do přilehlé restaurace. Servírka je možná zpočátku malinko překvapená hlučnější skupinkou devíti individuí, ale moudře mlčí. V bohulibé svornosti probíhá oběd, nějaké to pivko, nějaký ten svařáček (druhý, třetí, čtvrtý…). Polovina osazenstva odchází na procházku, případně dospat spánkový deficit ze včerejška, zbytek hraje karty. A zase probíhá nějaké to pivko, nějaký ten svařáček (druhý, třetí, čtvrtý…). S ubytovnou se loučíme kolem šesté večerní mohutným půlhodinovým koncertem pro tři mobilní telefony…:-)

Do klubu s roztomilým názvem „Modrá Svině“ je to kousek. A i když nám KRLEŠáci ujedou (to bylo včera řečí o nehynoucí věrnosti:-)), klub stejně nacházíme společně. Hodně příjemné prostředí laděné, ó jaké překvapení, do modra. Teď hlavně dorazí-li nějaké diváctvo. Dnešní večer začínáme my, takže i zvučíme. Výsledný zvuk je snad ještě horší než včera. Copak nám nahoře se zdá všechno v pořádku a krásně se slyšíme, ovšem ven leze docela zajímavá koule. No nic, to už je úděl prvního, tedy většinou… Hrajeme asi od čtvrt na deset náš klasický blok a ohlas dorazivší šedesátky platících je uspokojivý.

Po nás zvučí KRLEŠ, ale to už se chystáme domů, protože druhý koncert v Českém Těšíně z důvodu zrušení klubu padl, cesta je dlouhá a silnice špatné. Krátké rozloučení a pak jen únavná střeka domů s malým kriminálním extempore. Tak „Gotohel“ zase za týden.

14.12. Chotutice u Kolína (KD)

Báli jsme se hlavně o SALAMANDRU, respektive jejich zpěváka Dalibora Halamíčka, zda stihne dorazit. Naštěstí všechno klaplo. Protože jsme koncert zajišťovali, na místě jsme stepovali už poměrně brzy. Ovšem kampak s tím na Radka Sádovského. Byl tam s tranzitem první a měl na to svědky. Nošení, zvučení a podobné radosti dnešních muzikantů probíhalo v nevytopeném sále, takže všichni účinkující dávali raději přednost přilehlému baru nebo teplounké šatně. Venku mohlo být tak 10-15 pod nulou a lidem se nechtělo ven. Návštěva se tak zastavila na hodně průměrných 80 hlavách (i když na Markýze Johna o týden dříve byla zvědavá pouze padesátka…).

Začínal CRUEL, rytmika B, čili hostující pouze Jakub Homola za škopky. Hodinka uběhla jako voda. Přítomnost tří bývalých členů skupiny vyústila v mohutný jam session. Zvuk, zpočátku klasická koule, se později trochu zlepšil. Ale nic světoborného, podotýkám. Jako druhá SALAMANDRA. Jejich blok trpěl stejnou zvukovou koulí, navíc ještě umocněnou přítomností kláves. Jinak ale jejich živelnému vystoupení nic nechybělo a přítomní to ocenili. Závěr měli ve své moci KRLEŠ, s již opět slyšitelně přítomným Jirkou „Salmonelíkem“ Smělíkem za bicí soupravou. A stroj opět šlapal jako hodinky, když opravená součástka zapadne na své místo. Díky častému koncertování skutečně těžko u nás v republice najít sehranější a vyhranější skupinu.

Balení v mrazu odsýpalo a kolona se na noc přesunula do Českého Brodu, kde všichni našli spočinutí a do brzkých ranních hodin probíhalo… No však už to dál znáte a nic nového se stejně vymyslet nedá!

Slovo o Rock Café předávám Marigoldovi, který má připravený vyčerpávající report. Nebudu nic komentovat, i když jsem ho četl:-) Takže snad jen závěrečné poděkování Metalmanii za prostor, Darkmoorovi, kterého jsem sice nikdy neviděl, ale přepisoval moje texty svědomitě, skupinám KRLEŠ a SALAMANDRA, našim hostům na turné - Pavlovi, Frantovi a Jakubovi, Lídě Finkové a Anitě Neckářové, všem fanouškům, kteří dorazili na některý z koncertů a zvláště těm 200 platícím hlavám v Rock Café - díky za důstojnou atmosféru našeho křtu. Mějte se všichni co nejlíp!