THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Recenze můžeme dělit na kvalitní a hrozné. Nahrávky pro změnu na výborné a strašné. Skupiny - ty si rozdělíme na dobré a tragické. HARLEJ je tragická kapela, která vydala strašnou desku. A abych držel linii, tak už nebudu dál pokračovat a jedna hrozná recenze je na světě...
Ba ne, tak jednoduché to nebude. Nějaký ten prostor zaplácnout musíme, a tak vám povím o tomto albu malinko víc. Od skupin jako je HARLEJ, nebo (bez)myšlenkově příbuzná ZVLÁŠNÍ ŠKOLA, či ALKEHOL, asi nikdo nečeká nějaká závažná poselství, moudra, či revoluci v hudbě a obecně jsou tyto partičky brány jako typické „zábavové“ kapely. Pozor neplést se „zábavnými“! Totiž řekněme si upřímně, koho taková „hudba“ vůbec může bavit? Takže by se člověk neměl divit, když na něj z reproduktorů vybafne taková hrůza...
Nemá cenu rozebírat obsah nahrávky „Chválím sebe“ nějak podrobněji, protože kdybych měl jednotlivé položky, jako jsou texty, hudba, aranžmá, nápady apod., označit přídavnými jmény, omezilo by se to jen na pár slůvek, z nichž by hrály prim určitě samé vulgární výrazy a ty se sem moc nehodí. Stačí uvést, že se jedná o prostoduchou formu klasického „bygbýtu“ s ortodoxními agrárními texty, které jsou v drtivé většině prezentované formou hromadného „opileckého“ halekání.
Musím se přiznat, že při naposlouchávání tohoto alba jsem zažíval nepopsatelná muka a nyní, když CD dohrálo, mě naplnil nádherný pocit úlevy z toho, že si tento „skvost“ již nikdy nebudu muset pustit. Natočil se sice klip k písni „Živýho mě nedostanou“, takže je tu možnost, že mě bude HARLEJ otravovat ještě z televizní obrazovky, ale to bude aspoň pádný důvod, abych sledoval naučné dokumenty na ČT2.
HARLEJáři se sami chválí už na druhém albu po sobě a asi vědí proč – moc bych se totiž divil, kdyby je pochválil i někdo jiný.
Vláďa Šafránek
- zpěv
Tonda Rauer
- kytara
Martin Volák
- kytara
Kolins
- basa
Libor Fanta
- bicí
1. Přirození
2. Živýho mě nedostanou
3. Toulavá kočka
4. Zemětřesení
5. Kaktusy
6. Peklo hledá superstar
7. Jména
8. Proměna
9. No Smoking
10. Lopata
11. Hej, napít koním dej
12. Tak jdem dál
Když chválím, tak sebe (2004)
Musíme se pochválit, máme auto z (M)mostu (2002)
Zastavte tu vodu (2000)
Hárlejova kometa (1998)
Harlej krišna (1997)
Aj mena ou bejby hel (1995)
Styť se Matoušy, tagle špynit konkurency ave!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.