OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Gothenburgské seskupení DARK TRANQUILLITY se za léta na death metalových kolbištích vypracovalo na samý vrchol severské scény, smrtonosný palcát vyměnilo za melodický rapír a minulým albem udělalo elegantní touché svým věrným fanouškům. „Damage Done“ nabídlo špičkový melodický death s typickým otiskem emotivních seveřanů a nasměrovalo kapelu k výšinám UG (je-li něco takového možné). Očekávaná novinka „Character“, která vyjde počátkem roku 2005, je dlouho dopředu avizována singlem „Lost To Apathy“...
A jak se heroldovi nové tvorby vede? Nijak valně. Trochu se zakoktává. Budí podezření... Sama kapela jej avizuje jako navnazování fanoušků na „Character“ a já upřímně doufám, že se skutečně o nic víc nejedná, jinak... Celkem čtyři sousta k polknutí.... Titulní flák je naprosto typický song pro současné DARK TRANQUILLITY. Ostřejší kytary, nosná melodie, expresivní řev Mikaela Stanneho... Bohužel to všechno smícháno do nudné a nezáživné skladby, která se oproti klenotů z „Damage Done“ nechytá. Je příliš plochá a uplývá bez vzruchu. Samoúčelné. Lepší je druhá „Derivation TNB“, která přichází s netypicky minimalistickou aranží, navíc silně zelektronizovanou. Zachycení všech atributů DARK TRANQUILLITY se zdařilo i bez výrazné podpory kytar a ve velmi pomalém tempu. Temné, smutné, podamnivé. S elektronikou koketuje i remixovaná „Endless Feed“, která přes onen remixový dovětek přináší klasicky lomozný melodický death s občasnou oživující příměsí samplu. Poměrně slušné, ale rutinérské. A úloha dezertu připadá skvělé živé verzi songu „Undo Control“ z doposud aktuální řadovky... Tady se těžko můžeme dočkat zklamání.
Navrch dostane kupec zmíněného titulu spořič obrazovky s tématem kapely a klip k titulní věci... Moc, nebo málo? Řekl bych, že na singl pragmaticky vzato dost a nebýt pocitu rozpačitosti, který mám z nové singlovky, bylo by to dost i pro vyvolání lehkého nadšení. Takhle jsem spíš napjatý, zda se DARK TRANQUILLITY nezapletou do sítě vlastního úspěchu a nestanou se z nich další pohodlní sebevykrádači.
Zamýšlené podráždění chuťových buněk před novou řadovkou spíše podráždilo mé nervy obavou, zda DARK TRANQUILLITY neskončí mezi zástupem vykradačů vlastních hrobek... Přesto je tenhle singl hodnotným a povinným příspěvkem pro odběratele melodického death metalu made in Sweden.
7 / 10
Mikael Stanne
- vokály
Niklas Sundin
- kytara
Martin Henriksson
- kytara
Anders Jivarp
- bicí
Michael Nicklasson
- basa
Martin Brändström
- elektronika
1. Lost To Apathy
2. Derivation TNB
3. Endless Feed (Chaos Seed Remix)
4. Undo Control (live version)
Endtime Signals (2024)
Moment (2020)
Atoma (2016)
Construct (2013)
We Are The Void (2010)
The Dying Fragments (compilation) (2009)
Where Death Is Most Alive (DVD / live album) (2009)
Misery´s Crown (single) (2009)
Yesterworlds (compilation) (2009)
Manifesto Of Dark Tranquillity (compilation) (2009)
Fiction (2007)
Focus Shift (single) (2007)
Character (2005)
Lost To Apathy (EP) (2004)
Exposures – In Retrospect And Denial (rarity) (2004)
Live Damage (DVD) (2003)
Damage Done (2002)
Haven (2000)
Projector (1999)
Zodijackyl Light (video) (1997)
The Mind´s I (1997)
Enter Suicidal Angels (MCD) (1996)
The Gallery (1995)
Of Chaos And Eternal Night (MCD) (1995)
Skydancer (1993)
Tranquillity (EP casette) (1992)
Trail Of Life Decayed (EP) (1992)
A Moonclad Reflection (EP) (1992)
Trail Of Life Decayed (demo) (1991)
Nesmysl. Singl je naprosto skvělý a jestli takhle bude znít celé album, asi mě odvezou nohama napřed. Jsem nadšen.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.