Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nebyl by to snad ani Tadashi Satohi, kdyby jeden z nejmladších přírůstků do rodiny HG:FACT byla nahrávka obyčejná nebo nedej bože průměrná.
SCALENE patří mezi generaci japonských kapel, které dokazují, že tamní HC scéna nemusela nutně skončit se jmény jako GISM nebo GAUZE. Debutové mini jen a jen potvrzuje, co o dva roky starší společné CD s krajany SWARRRM (na němž SCALENE figurují ještě pod původním názvem ATOMIC FIREBALL) skromně naznačovalo: SCALENE mají všechny předpoklady, aby se stali se jedním z originálů, které za několik let budou citovány. Přitom čtveřice nepředstavuje nic převratného! Umně kříží a roubuje obě hlavní větve charakteristického HYDRAHEAD soundu: techničtější, i náladovou polohu, nepravidelné kotrmelce starších BOTCH nebo CONVERGE i důvěrně známé bezútěšné nálady.
Výsledkem spojení je moderní, členitý stop and go hardcore, z nějž navíc jasně cítíte šikmooký původ kapely. Ne, výplach formátu GAUZE se skutečně nekoná, ani nemám na mysli skřípající anglickou výslovnost ve chvílích, kdy se vokál z uřvaných poloh přelévá do čistších. Nálada připomene nedoceněné krajany ENVY, navíc stejně jako oni, i SCALENE mají kouzlo, kterým oplývá mnoho dalších japonských kapel: i přes komplikovanost hudby není nijak nároční na poslech. Stejně jako například CONVERGE, i SCALENE lámou a obracejí (nejen rytmické) palačinky na těch nejnepravděpodobnějších místech. S jedním rozdílem. Kde u CONVERGE explodují stále nové a nové nápady, SCALENE obrací skladby jakoby dovnitř, k detailnějšímu rozkreslení nálad, k bohatšímu doprovodu, který vám při méně pozorném poslechu unikne.
Zmiňovat působivě jednoduchý obal i dokonalou zvukovou stránku věci je u nahrávek z HG:FACT zbytečnost. Stejně jako opakovat, že díky tomuto mini si HG:FACT pozici na mapě etiket z kategorie výjimečných jen upevnili.
8 / 10
1. Under Cover
2. Day Dream
3. Cracked
4. My Eyes
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
