OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Módny červenočierny obal (stačí porovnať s aktuálnymi AMORPHIS, HAUNTED, THE WHITE STRIPES a snáď stovkou ďalších kapiel), totálne neznáme meno a „major“ vydavateľ. Pohľad na web skupiny odhalí, že SPIDERBAIT to dotiahli v rodnej Austrálii po šiestich albumoch na číslo jedna v hitparáde, treba však dodať, že s coververziou countryrockovej „Black Betty“ od zapadnutých RAM JAM – ktorí sa zhodou okolností v roku 1977 preslávili tou istou skladbou.
SPIDERBAIT je bezosporu dobrá kapela. Prekvapivo sa ich svieži mix aktuálne (paradoxne) moderného retro à la THE WHITE STRIPES, priamočiarosti sedemdesiatych rokov, (post)punkovej éry ich konca či pop-grungovej hitovosti takých FOO FIGHTERS počúva tak dobre, že som „Tonight Alright“ bez donútenia točil v playeri pomerne dlho. Tam, kde sa k mikrofónu dostane basáčka Janet (holt, to, že basgitaristky budú v kurze, SPIDERBAIT tušili už v roku 1989) má album skutočne až punkový drajv, zatiaľčo v pasážach odspievaných bicmanom Kramom alebo gitaristom Whittom je muzika zemitejšia, hardrockovejšia. Inak sú aranže odrené na kosť, resuscitácia najklasickejšieho modelu gitara-basa-bicie-spev včetne charakteristického „riedkeho“ zvuku si získava po ére zvukovej opulentnosti čoraz väčšiu popularitu.
Doske nechýba dobrý zvuk (obohatený trochou elektroniky), stopáž je akurátna a okrem spomínanej „Black Betty“ sa na nej nájdu kvalitné hity („Fucken Awesome“, „Cows“, „In This City“), takže ak sa MTV Europe uráči, o SPIDERBAIT budeme počuť aj u nás. Pri záplave podobných kapiel však (zatiaľ) chýba impulz, prečo si vybrať práve túto. Avšak kto vie, ako títo, v domovine nie neznámi protinožci nakoniec v našich končinách dopadnú – za zopár vypočutí totiž „Tonight Alright“ bezpochyby stojí.
Kto vie, ako títo, v domovine nie neznámi protinožci nakoniec v našich končinách dopadnú – za zopár vypočutí totiž „Tonight Alright“ bezpochyby stojí.
6 / 10
Janet English
- basgitara, spev
Mark 'Kram' Maher
- bicie, spev
Damien 'Whitt' Whitty
- gitara, sampler, spev
1. Take Me Back
2. Live In A Box
3. Black Betty
4. Put It Down
5. Fucken Awesome
6. 5th Set
7. The Dog
8. Cows
9. Tonite
10. Alright
11. In This City
12. Picky
Tonight Alright (2004)
The Flight of Wally Funk (2001)
Grand Slam (1999)
Ivy and the Big Apples (1996)
The Unfinished Spanish Galleon of Finley Lake (1993)
Shashavaglava (1993)
P'Tang Yang Kipper Bang Uh (EP) (1991)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Universal Music Australia
Stopáž: 36:32
Produkce: Silvia Massy Shivy
Studio: Radiostar Studios, Weed, California, USA
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.